Narůstající částka dividend, kterou každý rok naše banky odvádějí svým zahraničním vlastníkům není pro Českou republiku dobrým ukazatelem. Vysoká výše dividend, které představují několik desítek miliard korun ročně a která končí v převážné většině na účtech zahraničních vlastníků svědčí o tom, že tuzemské banky slouží jako zdroj příjmu zahraničním vlastníkům.
Dividendy ze zisků bank, které končí v zahraničí přitom představují drtivou většinu současného zisku. Neplatí tak, že velká část zisku se zpětně investuje do podniku tak aby se udržovala jeho konkurenceschopnost. Svou roli zde hrají i nedobré výsledky zahraničních bank, které tuzemské banky z velké většiny vlastní. Zdroje z dividend tak představují vítaný příjem, který vylepšuje výsledky těchto vlastníků.
Je zřejmé, že v dlouhodobém kontextu by zachování tohoto stavu mohlo bankovní systém v České republice vážně poškodit. Z České republiky se tak vyvádí velké množství finančních prostředků, které se do ekonomiky zpět nevrací. Banky zatím problém nepociťují. Díky reformám a změnám v minulých letech jsou tuzemské banky ve velmi dobré kondici a to i ve srovnání se svými zahraničními konkurenty. To však nemusí platit věčně.
Před loňskými volbami navrhovaly některé strany omezování výplat dividend zahraničním vlastníkům. Omezení spočívalo nejčastěji v návrzích na zdaňování dividend, které by učinily z dividend méně výhodnou formu naložení se ziskem. Pokud vám totiž dividendy výrazně prodraží daň, může pro vlastníka být výhodnější peníze raději utratit na místě a investovat je. Na druhou stranu tento zásah může výrazně omezit zájem nových investorů o Českou republiku. Většina investorů počítá s tím, že si dříve či později začne formou dividend vybírat zpět částky, které vynaložily na investice. Pokud vidí, že výběr zisků by se jim v budoucnu znemožnil, vyberou si pro svou investici jinou, vstřícnější destinaci.
Věc by mohlo vyřešit opatření, kterým by se dividendy omezily pouze pro určitý sektor, v tomto případě bankovnictví. Toto opatření by však mohlo být protiústavní, nebo v rozporu s předpisy EU. Diskriminovala by se totiž jedna oblast podnikání na úkor druhé.
Ano je pravda, že v některých zemích se podobná opatření aplikují a používají. Typickým příkladem je svérázné Maďarsko, které má silnou pravicovou a sebevědomou vládu, která často ignoruje doporučení či stížnosti orgánů Evropské unie. Touto cestou však proevropsky laděná vláda ČR jít nehodlá.
Další články našeho seriálu POLITKA A BANKY si můžete přečíst ZDE!
