Vycházíme při tomto hodnocení ze zveřejněných informací ve sdělovacích prostředcích, za jejichž úplnost neneseme žádnou odpovědnost, pouze tyto zveřejněné informace komentujeme a hodnotíme.
Při hodnocení problému je třeba vycházet ze střetu dvou zájmů. První zájem je respektování rozhodnutí soudu v trestních a jiných řízeních a druhá věc je bankou deklarovaná povinnost zachovávat bankovní tajemství a ochranu klienta. V tomto případě rozhodl soud, že má banka vydat finanční prostředky ve výši méně než sto milionu korun. Tyto prostředky byly získány trestnou činností a banka měla tyto prostředky zmrazit do doby konečného rozhodnutí v této věci. Dle pořadu Reportéři, který odvisílala Česká televize, uvedené prostředky vyplatil zaměstnanec banky na základě fiktivní arbitráže a fiktivního nároku. V tomto případě je třeba konstatovat, že banka nese objektivní odpovědnost za chování svých zaměstnanců a to i v případě, kdy tyto zaměstnanci jednají protiprávně, nebo třeba i v rozporu s pokyny banky. Pro třetí strany či pro soud je partnerem přímo banka. Vychází se z principu, že zaměstnanci a zástupci banky vykonávají její vůli.
Své případné pochybení pak banka nemůže přenášet na poškozené trestným činem. Rovněž i v případě střetu dvou zájmů musí banka respektovat rozhodnutí soudu a nemůže mu odporavat s ohledem na jí deklarovanou povinnost. I pro posouzení síly jakéhokoliv práva či povinnosti je zde soud. Banka si určitě může stát za svým názorem a tento legální formou prosazovat, nicméně správný postup je ten, že nejprve banka respektuje rozhodnutí soudu a peníze na deponovaný soudní účet uhradí a následně se může například žalobou domáhat jejich vrácení. O tom rovněž rozhodne jiný nestranný soud. Banka pak věc může dovést až k Ústavnímu soudu. Pokud by jí soud v kterémkoliv stuplni vyhověl, pak bude mít bank pro svůj názor a jeho prosazení oporu a dokonce si svůj nárok i vymůže. Peníze by ji v takovém případě byly v plné výši vyplaceny zpět.
Banka tak nemůže postupovat svévolně a nerespektovat rozhodnutí státního orgánu, tím spíše soudu. Je přitom jedno o jakou banku se jedná. V tomto deklarovaném případě pak banka zvolila zcela opačný postup než měla zvolit. Její postup pak jistě nepřidal na její pozitivní propagaci a stát si stejně dosáhl svého.
Závěrem lze dodat, že každá instituce či jednotlivec je povinen respektovat rozhodnutí soudu ať je jakékoliv. Žádné vlastní důvody neobstojí proti vykonatelnému rozhodnutí. Každý však má právo proti postupu soudu vykonat kroky, které jsou v souladu s právním řádem, tedy možnost odvolání, dovolání, stížnostk Ústavnímu soudu, nebo žaloba či stížnost. Jiné postupy fungovat zcela jistě nemohou.
