Poplatek za vedení úvěrového účtu? Banky ho hájí, ale zároveň ruší

Ne, že by to nebyla dobrá zpráva. Naopak, je to skvělé! Ale je velmi zajímavé, že v ten samý okamžik, kdy tisková centra bank vydávala (příp. vydávají) prohlášení bagatelizující kritiku poplatku za vedení hypotečního účtu, hají vlastní „odpovědnou a transparentní“ cenovou politiku a ohánějí se platnými všeobecnými obchodními podmínkami a dobrovolným smluvním vztahem se spokojenými klienty, se v těch samých bankách, v těch samých budovách, jen o pár kanceláří vedle tiskových oddělení, rokuje o tom, jak ten zpropadený poplatek co nejelegantněji zrušit a nevypadat při tom jako někdo, kdo neustál tlak masy odhodlaných klientů?

Důvod, proč banky proces zrušení poplatku tak trochu kamuflují a povětšinou jej vysvětlují jinak než „dostali jsme strach z odchodu klientů, a proto jsme poplatek zrušili“, je zřejmý. Je to obava z precedentu, který by se mohl bankám vrátit v podobě vlny nevole proti dalším, z pohledu klientů „absurdním“ poplatkům. Jednou jsme se jako klienti rozzlobili a vyšlo to. Co to zkusit znovu? Takové interpretace jsou zcela racionálně tím posledním, co si banky přejí.

Co ale samotné zrušení poplatku?

První příčina souvisí s výše uvedeným. Banky ji nerady přiznávají navenek, ale nechtějí si ji připustit ani interně. O co jde? KLIENTI MAJÍ SÍLU NA ZMĚNU! Klienti bank pochopili, že se za vlastní peníze musí prát sami, a že i malá aktivita, tj. pouhé opuštění pasivního přístupu „mouchy (banky) snězte si mě“, přináší pozitivní výsledky. Klient, který se zajímá o kvalitu poskytovaných služeb, studuje výpisy z účtu, zamýšlí se nad protihodnotou obdrženou za zaplacené poplatky a nebojí se na banku zatlačit, případně odejít ke konkurenci, představuje pro českého bankéře „noční můru“. Jste-li bankéř, samozřejmě to nikdy nepřiznáte, ale dobře víte, že abyste zvídavého klienta udržel ve své přízni, musíte mu za to něco nabídnout (zvyšovat kvalitu služeb, slevit ceny, zrušit poplatek…) a pokusit se na klientovi vydělat standardním bankovnictvím (úrokové operace: půjčovat peníze dráž, než za kolik si je klientu mě uloží), případně nějak jinak, možná trochu skrytě. Ale co když i na to klient přijde a bude chtít změnit banku? Proč si sakra nehledí svého jako doposud a nenechá mě, ať se mu o peníze „postarám“? Vždyť nám bylo tak pěkně…

Druhým důvodem je to, že se na tuzemském trhu s hypotékami letos odehraje „malá revoluce“ – velké mase klientů totiž končí fixace úrokové sazby u hypoték poskytnutých ve „zlatých předkrizových časech“ z let 2007 a 2008. To je čas, kdy klient může s bankou vyjednávat o změně úrokové sazby (pravděpodobně byla o dost vyšší, než na kterou mohou letos dosáhnout), anebo mohou celý úvěr za výhodnějších podmínek refinancovat u jiné banky. Lepší sazba a zrušený poplatek za vedení úvěru jako třešnička na dortu? Pádné důvody proto, proč uvažovat o změně banky. A pro banku další dobrý důvod k tomu poplatek zrušit právě teď.

Buď jak buď, dění na bankovním trhu ukazuje, že není nutné volat po cenové regulaci (objevují se nesmyslná volání po regulaci cen v bankovnictví) ani po zákazech a příkazech ve formě zákonů. Takové řešení klientům nepomůže, naopak – uškodí jim. Mnohem efektivnější je nechat na trhu, ať si poradí sám. Tak, jako se tomu děje právě nyní.