AKTUALIZACE DNE 8. 9. 2014
Na základě ohlasů na náš článek z minulého týdne – Provize autobazarů jsou přenášeny na klienty, přinášíme komentář a radu našeho serveru www.BankovniPoplatky.com jak se zachovat v situaci, kdy jste se jako klienti dostali do sporu s poskytovatelem úvěru na auto, nebo přímo s autobazarem. I v takovéto situaci je nutné velmi dobře promyslet budoucí strategii a taktiku ve vztahu k poskytovatelům úvěru na auto či příslušným autobazarem.
– Memento – hromadné spory jako obchodní záležitost. Po zkušenostech se sporem o poplatek za vedení účtu k hypotečnímu úvěru je evidentní, že to má pro klienty v ČR dvě základní úskalí – finanční instituce se snadněji chtějí mimosoudně domluvit na individuální bázi, než pod tlakem nějaké skupiny a soudy spíše vyjdou vstříc individuálním žalobám koncových klientů, než zastřešujícím profesionálním skupinám.
Obojí ze dvou důvodů
– zaprvé z určitého principu nepodléhání tlaku a u soudců z možné
sympatie k osudu konkrétního jednoho klienta, zadruhé ze strachu před tím,
že se poté na ně (míněno soudy) navalí desítky tisíc žalob a tedy spousty
práce navíc.
– Rozdíly. Proti naší aktivitě hromadného vymáhání poplatků tam vidíme minimálně tři velké rozdíly:
1. Princip versus trest. Zatímco v případě hromadného sporu o poplatek ze vedení úvěrového účtu šlo o principiální záležitost, na jejímž konci by i v případě prohry, finanční instituce situace zvládly, neboť šlo o poplatky v řádech desítek, max. stovek korun měsíčně na jednoho klienta (náklady na klienta mezi 2 až 8 tisíci). V aktuálním sporu jde o hrozbu obrovských někdy až likvidačních nákladů, protože nejde jen o samotný poplatek, o který se vede spor, ale v podstatě o samotné úročení úvěru od jeho samého počátku.
2. Způsob odměňování. Zatímco my jsme veškeré náklady projektu chtěli hradit z přisouzeného přísudku (v případě výhry), který ovšem soud může, ale nemusí přiznat, současná vlna bojovníků postavila svojí odměnu přímo na procentech z vymožené částky (zaznamenal jsem 25%).
3. Zaměření na cíl. Zatímco my jsme se zaměřili na banky, které byly skutečně plně odpovědné za dané produkty a nastavená pravidla, zde nastává problém, protože velkou odpovědnost za možnou manipulaci se zákazníky nesou prvotně autosalony (dnes vyššího zisku dosahují prodejci aut paradoxně zprostředkováním úvěrů než samotným prodejem aut – viz AAA), kterým se ale vlna žalob vyhýbá.
__________________________________________________________________________________________________________________________
Vždy bylo dobrým zvykem, že pokud jste zboží uhradili v hotovosti a hned na místě, bylo to pro obchodníka to nejlepší řešení. Tento klasický způsobe úhrady byl také často důvodem pro slevu. Tento zvyk se však především u nabídky autobazarů absolutně změnil. Pokud jste šli do autobazaru a chtěli si zakoupit automobil, nabídl vám prodejce slevu, nebo nižší pořizovací cenu automobilu, pokud by jste ho financovali úvěrem. Pro mnoho lidí se jedná o zvláštní nabídku. Když si ušetříte vlastní prostředky a na koupi automobilu si půjčíte, tak vám ještě sníží cenu. Vypadá to jako velmi výhodná nabídka. Navíc prezentované úroky splátkových společností nebyly nijak zvlášť podezřele vysoké.
Pokud se však zákazník pečlivě zamyslel nad systémem, kterého se má stát součástí a v podstatě ho i financovat a prostudoval pečlivě kompletní podmínky, tak už se celá věc tak výhodná nejeví.
Prvním vykřičníkem je velká celková výše splátek
Prvním varováním může být celková výše splátek, která neodpovídá výši prezentovaných úroků či RPSN. Při zevrubné kontrole pak zjistíme, že součástí celkové výše úvěru, který má být na konci splacen není jen pořizovací částka automobilu navýšená o úroky za dobu splácení, ale také jakési administrativní poplatky či náklady ve výši i několik desítek tisíc korun.
Vysvětlení těchto poplatků se splátkové společnosti často velmi brání a ani od prodejce informace nezískáte. Navíc v atmosféře prodejní a nabídkové masáže prodejců není mnoho lidí schopno vnímat jednotlivé položky ceny či jednotlivá ustanovení smlouvy. Vytvořená atmosféra spěchu a určitého tlaku navíc neumožňuje precizně a podrobně si podmínky vztahu prostudovat a vznést případně připomínky či protinávrhy.
Záhada rozluštěna
Paradox, kdy financování z úvěru je výhodnější než placení na místě v hotovosti byl najednou rozluštěn. K rozluštění vedly jak často velmi negativní zkušenosti klientů autoservisů s splátkových společností, tak i samotné přiznání splátkových společností v médiích.
Háček objevili klienti, kteří se snažili po uzavření smlouvy o půjčce a pořízení vozidla od smlouvy v termínu odstoupit, nebo úvěr splatit předčasně. Splátkové společnosti totiž v takovém případě v podstatě sankcionovali klienta za předčasné splacení či odstoupení od smlouvy uplatněním pokut či výše zmíněných administrativních poplatků v řádu desítek tisíc. Důvodem měly být výdaje, které splátkové společnosti napojené na autobazary musely uhradit jako provizi autobazaru.
Vysvětlení je na světě, nicméně klientům nebylo zřejmé a zřejmě není pochopitelné, proč mají klienti doplácet na fakt nevstřícného obchodního modelu těchto dvou subjektů.
Splátkové společnosti přiznaly nevstřícný postup
S postupujícím tlakem a nespokojeností klientů se k věci postavily i splátkové společnosti, které přiznaly, že platí autobazarům za zprostředkování uzavření úvěru i několik desítek tisíc korun. Zprostředkovatelská provize činí nezřídka i 40 procent ceny automobilu, což je skutečně neadekvátní výše provize. Pokud by provizi a její riziko nesla splátková společnost, nebyl by problém. Nicméně právě tento nevýhodný vztah splátkové společnosti k autobazarům přenáší splátkové společnosti na své klienty. Navíc způsob tohoto přenosu není úplně v pořádku.
Výsledkem je skutečnost, že autobazary přestaly vydělávat na maržích k cenám aut, ale začaly vydělávat výhradně na provizích. Autobazaru se tak vyplatilo a vyplatí prodat auto v podstatě za stejnou cenu za kterou bylo auto od prodávajícího pořízeno, pokud je koupě ze strany klienta financována úvěrem. Autobazar se vzdá výnosu ve výši cca 10-20 tisíc korun na běžné přirážce k ceně vozu a naopak získá provizi ve výši 30 či 40 tisíc korun. Přínos je až dvojnásobný a navíc je tento způsob ze strany neinformovaného zákazníka výrazně přitažlivější.
Nespokojenost klientů a kontrolních orgánů gradovala
Nespokojenost klientů se přenesla i na kontrolní orgány, které porušení povinností ze strany splátkových společností sankcionovaly. Výsledkem bylo přiznání splátkových společností, že hradí autobazarům přemrštěné provize. Důvodem vysokých provizí mají být nadstandardní požadavky autobazarů, které spolupracují pouze s těmi splátkovými společnostmi, které byly ochotny na požadavky vysokých provizí přistoupit.
Celá věc tak má i pozitivní dohru. Medializace celé věci a vyšší finanční gramotnost zákazníků a klientů zvýšily výrazně zájem veřejnosti o tuto problematiku a větší obezřetnost při sjednávání těchto obchodů.
