Refinancování se vyplácelo i mimo fixaci
Od roku 2016 mohly banky uplatnit při předčasném splacení hypotéky či jiného úvěru požadovat jako „sankci“ pouze účelně vynaložené náklady, kterými se rozuměly zejména administrativní náklady spojené s ukončením původního úvěru. Tato sankce tak představovala pouhých několik tisíc korun. Tím se otevřely brány pro masovou úvěrovou turistiku a nevěru k bankám.
Ušetřit se daly desetitisíce
Pouhým přechodem k jiné bance se daly ušetřit poměrně velké peníze. Rozdíl v úrokových sazbách například v rozsahu 1 procenta, už znamenal roční úsporu u nového úvěru tři miliony korun téměř 30.000 korun ročně. Banky masovému exodu klientů neměly možnost, jakkoliv zabránit.
V současné době se refinancování většinou nevyplatí. Proč?
I proto se v hlavách zástupců bank zrodil ďábelský plán. Bankám se podařilo přesvědčit politiky, že neregulovaná turistika dlužníků může dlouhodobě zvyšovat úrokové sazby pro ostatní, a navíc bezdůvodně poškozuje banky, a snižuje jejich zisky.
Za vlády Petra Fialy se tak zásadním způsobem změnila pravidla pro předčasná splacení úvěrů a hypoték. V případě splacení mimo termín fixace mohou banky uplatnit 1 procento z předčasně splacené částky, maximálně však 50.000 korun. V případě našeho příkladu tří milionů tak klient zaplatí 30.000 korun jako sankci za předčasné splacení. Je rovněž otázkou zda e přechod ke konkurenční bance v dnešní praxi neměnných sazeb vyplatí. Například u hypoték se drží úrokové sazby kolem 4,6 procent a mají spíše tendenci narůstat. Banky tak nemají motivaci klientům jakkoliv ulevovat, nebo nabízet výrazně lepší podmínky.
Refinancování se tak vyplatí pouze v případě, kdy se výše úrokových sazeb oproti refinacovanému starému úvěru podstatným způsobem snižují. Pokud zůstávají stejné, nemá smysl úvěr refinancovat, protože klientovi nic nepřinese. Navíc v případě předčasného splacení mimo fixaci hrozí klientovi sankce v desetitisících korun.
