Ani rok 2016 na tom nic nezmění. Co se ale přetváří a vyvíjí je oblast správy našich peněz, finanční produkty a služby, vliv moderní technologie na sektor bankovnictví, komunikační a platební kanály. Jinými slovy inovace v celé této sféře. Ale také například legislativní rámec.
V roce 2016 se jistě bude často mluvit o novém zákonu o spotřebitelském úvěru. Ten znovu zpřísňuje podmínky a zvyšuje množství povinností pro poskytovatele půjček. Prostřednictvím ČNB bude nově celý sektor (tedy i nebankovní poskytovatelé) regulován a licencován, a obecně se zvyšují práva a možnosti spotřebitelů. Například při jejich pozdním splacení, nemůže být trest (penále a smluvní pokuty) vyšší než 70 % jistiny (výše úvěru), maximálně ovšem 200 tisíc korun. U hypoték zase budou moci klienti jednou za rok (tedy i v průběhu fixačního období) splatit až 20 % hypotečního úvěru. To byl samozřejmě jen letmý pohled na novou normu, změn přináší mnohem víc.
V poslední době živé téma, které se jistě přenese i do právě započatého roku – svět mikropůjček. Ty jsou zajímavým finančním produktem jak pro poskytovatele – doposud nebyly regulovány zákonem o spotřebitelském úvěru (nově budou i půjčky pod 5 tisíc korun) a jsou pekelně drahé, aniž by to, vzhledem k jejich výši, někoho výrazně iritovalo – tak pro samotné klienty, protože jsou dostupné skoro pro každého a lze je načerpat rychle, snadno a s minimem úsilí. Tato symbióza je ovšem zároveň významnou pastí, pokud se mikropůjčky používají tam, kde nemají co dělat. Tedy místo klasického spotřebitelského úvěru nebo dokonce na splácení předchozího jiného úvěru. Vrcholem nepochopení tohoto produktu pak je čerpání mikropůjček na výdaje kolem vánočních svátků. To se člověk může uvarovat do bezvědomí a někteří lidé budou každoročně propadat kouzlu Vánoc a emocím tím nejhorším možným způsobem – zadlužováním a ještě k tomu za pomoci nejméně vhodného produktu. Tak uvidíme, jestli se tento scénář bude opakovat i na konci tohoto roku. Obávám se, že nás milé překvapení zatím ještě nečeká.
Mezi nové finanční produkty, které k nám směřují, bych zařadil tzv. reverzní hypotéku. Jde o finanční nástroj, který umožní seniorům vlastnící nemovitost, ji prodat bance a získat tak jednorázovou částku a pravidelnou měsíční rentu, čímž si vylepšit životní standard, aniž by se museli ze svého domova, kde prožili celý svůj život, stěhovat. Banka má věcné břemeno a může s nemovitostí volně nakládat až po smrti původních majitelů. Tyto podmínky samozřejmě ovlivňují i odkupní cenu, která je z logiky věci nižší než by byla cena tržní. Vždy, a u peněz to platí dvojnásob, je něco za něco.
No a nakonec téma bankovních poplatků. I nadále bude, podle mého názoru, docházet k významným přesunům klientů mezi jednotlivými bankami. Vzhledem k tomu, že se za poslední dva roky výrazně rozšířil vějíř bezpoplatkových balíčkových účtů (byť u většiny bank při splnění určitých podmínek), očekávám, že se pozornost přenese i na jiné parametry než je samotná cena. Zároveň ovšem předpokládám, že se naopak parametr cena (či náklad) stane zásadním kritériem rozhodování i u jiných produktů, kde tomu doposud tak běžně nebylo – úvěry, pojištění a podobně. V této souvislosti bude jistě pro klienty zajímavé sledovat, jak se jednotlivé banky popasují s evropskou regulací mezibankovních poplatků za platbu kartou. Ty jsou nově ve výši 0,2 % (0,3 % u kreditních karet) z ceny nákupu. Bude užitečné pozorovat, jestli se naplní scénář o tom, že si to banky budou (a já dodávám, byť jako letitý kritik poplatkové politiky bank, že logicky) kompenzovat někde jinde, například zvýšením poplatku za výběr z bankomatu pro cizí klienty. Míra oné „kompenzace“ a její forma bude jistě pro mnohé bankovní klienty vodítkem o proklientském či protiklientském přístupu. Každopádně bych si přál, aby se v roce 2016 politici, ve jménu ochrany spotřebitelů, nepouštěli do cenových regulací a jiných „ušlechtilých“ nápadů, které se většinou nakonec zcela nevyhnutelně obrátí proti klientům samým.
Přeji čtenářům úspěšný rok 2016, a aby nám peníze sloužily, nikoliv nás ovládaly.
