Učení mistra Jana Husa mělo v Čechách a na Moravě v 15. století obrovský ohlas. Přišel někdo, kdo se nebál říci svou pravdu a kritizovat to, co se mu hrubě nelíbilo. Kritizovat mocné a církev se však nevyplácelo. Mistr Jan Hus se stal skutečným mučedníkem českého národa. Jeho upálení otevřelo cestu k husitské revoluci a k reformaci církve. Český národ v té době v sobě našel obrovskou sílu, odhodlání a přesvědčení vzdorovat celému tehdejšímu křesťanskému světu. Češi tehdy skutečně stáli proti všem.
Jan Hus nebyl jen obyčejný kritik, kterých i dnes máme mnoho. Ale byl to člověk skutečně učený, který se nevěnoval jen kritice církve a společnosti, ale také pozitivní práci, zapojoval se do reforem, navrhoval změny, byl aktivní v kultuře, filosofii, vzdělávání, v reformě pravopisu a mnoha dalších aktivitách. Jan Hus byl v tehdejší společnosti celebritou číslo jedna. Ocenění přitom dosáhl nejen v očích nejnižších společenských skupin, ale také u těch nejvyšších. Jan Hus byl oblíbencem královny Žofie, mnoha vysokých šlechticů a konec konců i některých členů církve.
Na druhou stranu ne vždy dokázal přijmout kritiku od jiných lidí a přijmout pravdu také někoho jiného než byl on sám. Pozitivní stránky této osobnosti však výrazně převyšují její negativa. Jan Hus byl tím, kdo ukázal, že za pravdu se má bojovat, i kdyby člověk riskoval vlastní život. I tím se stal nesmrtelným a v očích celé Evropy se tak stal nesmrtelným a nepřehlédnutelný i náš národ. Byť byl náš stát a společnost líčeny spíše a hlavně v negativním smyslu, jako národ kacířů. A buďme za to rádi. Je lepší být znám jako stát kacířů, než propadnout v zapomnění. Být kacířem ostatně v Česku neznamená nic negativního, naopak.
V jejich boji a reformám jim pomáhalo přesvědčení o jejich pravdě i přízni boha. Husité se cítili vyvolenými.
