Podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu, tedy výkonu ekonomiky činí v České republice pouze 12 procent. Z toho pouze 8,8 je podíl důchodů, jako největší položky sociálních výdajů. Podíl sociálních výdajů se navíc dlouhodobě snižuje a v posledních letech stagnuje. Zatímco v roce 1991 činil tento podíl 14,5 procenta, nyní činí zmiňovaných 12 procent. V době po pádu komunismu jsme tak měli výrazně vyšší podíl sociálních výdajů na ekonomickém výkonu, než je tomu nyní.
Sociální výdaje mají být určitým kompromisem. Kompromisem mezi oprávněnými a nutnými potřebami lidí, kteří už se o sebe nemohou sami postarat a možnostmi ekonomiky. Sociální dávky a podpory jsou přitom nepostradatelné pro seniory, osoby se zdravotním postižením, matky na mateřské dovolené, nemocné či sociálně slabé skupiny občanů.
Poslední léta jsme mohli slýchávat zejména z pravého spektra politické scény poplašné výzvy k úsporám v sociálním systému a předpovědi zhroucení celého, drahého sociálního systému. Nejen že žádné zhroucení nehrozí, náš sociální systém patří k nejlevnějším v Evropě. Navíc podíl sociálních výdajů na výkonu ekonomiky dlouhodobě vůbec neroste, ale je pozoruhodně stabilní. Toto se rozhodně nedá říci o sociálních výdajích v jiných, mnohem vyspělejších zemích než je Česká republika, kde sociální výdaje činí i více než 20 procent v porovnání k hrubému domácímu produktu, tedy k ekonomickému výkonu země.
Rozhodně netvrdíme, že by se v sociálním systému nemělo šetřit a snažit se o jeho stále vyšší efektivitu. Odmítáme však tvrzení o náročnosti a neudržitelnosti našeho sociálního systému. Vždyť i tzv. náročnost důchodového systému, tedy růst výdajů na penze je spíše otázkou míry a výše plateb do tohoto systému, než nějakou nezadržitelnou katastrofou. Důchody v České republice rozhodně nejsou vysoké, ani přemrštěné. Průměrný důchod představuje nějakých 40 procent průměrné mzdy a tyto nůžky se stále více rozevírají. V minulých letech se navíc sociální úroveň důchodců zhoršovala z důvodu vyšší inflace a na druhé straně zmrazení nárůstu penzí.
Ani tolik kritizované podpory rodin s dětmi a rodičovské příspěvky nejsou zásadním problémem. Navíc se na nich dlouhodobě šetří. Je otázka zda pro krátkodobé cíle úspor v rozpočtu znejišťovat rodiny neustálými změnami v příspěvcích a tím je odrazovat od pořizování většího počtu dětí. Právě vyšší porodnost a přírůstek obyvatel zajistí budoucí růst i vyšší příspěvky do sociálních fondů.
