Informace serveru IHNED.cz potvrdila Česká spořitelna, která dnes ČTK sdělila, že uvedenou částku vyčíslil nezávislý odborný posudek. Spořitelna měla sKarty podle smlouvy provozovat do ledna 2024, systém ji stál asi 300 milionů korun.
„Společnou prioritou je, aby lidé dostávali do úplného zrušení systému výplat dávky řádně a včas. Nutné náklady na zajištění služeb požadovaných v soutěži a ve smlouvě ministerstvem práce a sociálních věcí vyčíslil nezávislý odborný posudek na 203,8 milionu korun,“ sdělil ČTK generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka po dnešní schůzce s ministrem práce Františkem Koníčkem.
Kysilka doplnil, že banka bude v jednáních o vyrovnání za sKarty „dávat přednost řešení dohodou“.
Minulý týden Koníček tvrdil, že „ještě není zdaleka po právní stránce jasno“, že bude muset jeho resort České spořitelně platit náhradu za zrušení sKaret. Rovněž prohlásil, že pokud někdo nějaké kompenzace chce, musí je umět vyčíslit v souladu se smlouvou. Podle ministra smlouva ministerstva se spořitelnou ale jasně stanovuje podmínky, kdy je možné kompenzace uplatňovat. Podle Koníčka by resort musel změny projektu či jeho ukončení zapříčinit. Zákon, který systém sKaret ruší, navrhli ale senátoři, ministerstvo normu neprosazovalo.
Pokud by se finanční nárok prokázal, měl by ho posoudit nezávislý ekonomický znalec, řekl minulý týden Koníček.
Systém sKaret má definitivně skončit 30. dubna, kdy spořitelna sKarty „vypne“ a účty k nim zruší. Úřady práce měly minulý týden začít lidem rozesílat dopisy, jak mají dál postupovat. Plastikovou kartu má kolem 277.000 lidí.
Komentář bankovnipoplatky.com:
Byli jsme jedni z mála, co se k sKartě a to zcela konzistentně po celou dobu trvání projektu, vyjadřovali už od samého počátku. Tedy od zadání samotných parametrů výběrového řízení. Dokonce jsem kvůli tomu založil i příslušnou podsekci, kde je k dnešnímu dni 68 článků – https://www.bankovnipoplatky.com/platebni-karty/skarty.html.
Myslíme si, že tento nepovedený projekt je typickou akcí, za kterou by měla být vyvozena nejen politická, ale i hmotně právní odpovědnost. Poté, co od samého začátku kritici upozorňovali na nedostatky a chyby, jako byla poplatková politika sKarty, její nastavení, nesoulad se zákony, dodatečné legislativní úpravy, porušování zákona o ochraně osobních údajů, stigmatizace lidí se zdravotním postižením a především absolutní ztráta původního záměru a cíle – boj se zneužíváním dávek a úspora ve státním rozpočtu (ani jedno nešlo principálně naplnit) – a i přesto se projekt bez ohledu na konkrétní a odborná stanoviska rozjel, musejí za případné náklady nést odpovědnost lidé, kteří projekt vymysleli a kteří podepsali příslušné smlouvy. Není možné celou věc uzavřít tím, že to zaplatí daňový poplatník.
Kritika sKaret se nevynořila náhle, ale provázela projekt od samého počátku a počty různých změn, revizí či dodatečných úprav, jen podtrhují fakt, že od samého počátku museli příslušní odpovědní politici a úřednici vidět, že vše není v pořádku. To samozřejmě neuniklo ani bance, takže i ona mohla důvodně očekávat či předpokládat, že může nastat alternativa zrušení projektu. Nicméně je jejím právem se přihlásit o proplacení vynaložených nákladů. Na státu pak je, aby spravedlivě rozhodl, ale aby to opět neskončilo po česku, že to „zacvaká“ erár, protože ten zvládne cokoliv. Podle našeho názoru jde o ukázkový, doslova učebnicový příklad, kdyby měla být vyžadována zodpovědnost konkrétních lidí.
