Ještě v březnu 2011, tedy v době, kdy byl T. R. Erdogan premiérem země, se lira pohybovala kolem 1,6 USDTRY. Už v roce 2012 pomalu začíná lira slábnout a s jeho zvolením do prezidentského úřadu v roce 2014 už jednoznačně nastupuje na oslabující trajektorii.
Podobný trend slábnoucí liry vidíme i vůči koruně. Ještě před dvěma lety stála jedna lira více než 4,1 korun, ale dnes se dá pořídit za 2,8 koruny. Historického maxima koruna dosáhla v listopadu 2020, kdy lira stála téměř 2,6 korun. Mezi hlavní artikl, který dovážíme z Turecka, patří především příslušenství a součásti motorových vozidel. Z pohledu zahraničního obchodu je dlouhodobě posilující měna pro české dovozce dobrou zprávou, jelikož za importované zboží zaplatí v lirách, které pořídí levněji. Zatímco v roce 2015 jsme dovezli zboží v hodnotě 2,4 mld. korun, letos v lednu to bylo za 3,89 mld. korun.
Turecká lira dál padá pod novátorským přístupem ekonomické teorie prezidenta R. T. Erdogana. Ten v posledních dnech propustil guvernéra tamní centrální banky, který odmítal snižovat úrokovou sazbu a naopak přistoupil k jejímu zvýšení. Vzhledem k rostoucí inflaci se jednalo o naprosto relevantní krok centrální banky, který by se dal očekávat od jakéhokoli centrálního bankéře západního typu. Jelikož R. T. Erdogan je dlouhodobě zastáncem nízkých sazeb, nemohlo to dopadnout jinak, než jeho vyhazovem z křesla turecké centrální banky.
O další problém, který dopadá na liru, se Turecko postaralo minulý týden, když odstoupilo od tzv. Istambulské úmluvy, která byla podepsána mezi EU a Tureckem v roce 2012. Podle ní by signatáři měli předcházet, stíhat a eliminovat domácí násilí a podporovat rovnost pohlaví. V překladu to znamená více chránit ženy.
Tyto dvě události, které na sebe velmi rychle navazovaly, znamenaly pád turecké liry. Země půlměsíce je tradičně rozpolcená mezi tím, že je důležitým členem NATO s občasnou chutí pokračovat v přístupových rozhovorech nutných pro vstup do EU a politickým a vojenským sympatizováním s režimy, které západ považuje za nepřátelské, názorovým příklonem k Rusku, a finančním zneužíváním Evropy. Zatím to vypadá, že stabilní Turecko chce každý kromě Turecka samotného a jeho politické směřování situaci nikterak nepomáhá. Pro nejbližší roky se na status quo mezi Tureckem a EU nic nezmění.
Ing. Tomáš Volf
Project & Communication Specialist
