Zejména ve státním sektoru hospodaří úředníci či dosazení manažeři s prostředky, které jim nepatří. Oni s nimi pouze hospodaří a mají vliv na jejich směřování. Právě tato moc na finanční prostředky státu vede k tomu, že se někteří lidé snaží na využití státních prostředků nekale participovat. Možností je mnoho. Může se jednat o nějaké vazby, nebo přímo korupci či podvody. Může ale také jít často i o obyčejnou neschopnost, která je však z pohledu státu a jeho zájmů také velmi nebezpečná.
Základem toho, proč se uvedené věci dějí, je nefungující efektivní a spolehlivá kontrola a dohled. Stát si dosud nevytvořil skutečně účinné a efektivní mechanismy kontroly nad všemi svými aktivitami. Nedostatek průběžné a předběžné kontroly pak stát nahrazuje kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu, který však už nemůže zabránit vzniku zneužívání či rozkrádání státních prostředků, ale pouze je často po dlouhé době odhalí. NKÚ si přitom za dobu svého působení, svou nestranností a odborností vydobyl skutečně dobrou pověst. Je příznačné, že právě státní orgány a instituce nemají NKÚ vůbec rády.
Státu tak chybí kvalitní a efektivní kontrolní systém, který by dokázal monitorovat a vyhodnocovat většinu transakcí prováděných v institucích vlastněných či řízených státem. Tento systém musí disponovat kvalitním zázemím, softwarem, který dokáže on-line sledovat příslušné nakládání s finančními prostředky, přípravu veřejných zakázek, jejich průběh, dokáže vyhodnocovat rizika a dokáže pokrýt skutečně převážnou většinu transakcí, které se v rámci státu a státních organizací realizují.
Je otázkou, zda by takovýmto orgánem, který se svým rozsahem a personálním obsazením zněkolikanásobí, nemá být právě NKÚ. Jeho kontroly by tak už nebyly pouze následné, ale předběžné i průběžné, tedy tento úřad by monitoroval dokonce i průběh těchto činností. V případě pochybností by je pak mohl okamžitě zastavit a prověřit. Ano, je pravda, že díky efektivní kontrole by se rázem snížila tato kriminalita a odhalovalo by se méně trestných činů korupce či podvodů. Nicméně to je právě cíl, kterého by měl právě stát dosáhnout.
Je třeba zvážit, zda by několik miliard korun, které by bylo nutné investovat do nového komplexního kontrolního systému, rozšíření úřadu i jeho vybavení stojí za to, aby se výrazně omezilo rozkrádání státních financí, zneužívání státních zakázek apod. I kdyby se z celkového objemu státních zakázek zachránilo pouhé jedno procento, které by jinak odteklo do soukromých kapes, ušetřil by stát 5-6 miliard korun. Už jen kvůli tomu by vybudování nového kontrolního systému stálo zato.
Zde platí totiž více než kde jinde, „kde je kvalitní a nezávislá kontrola, tam se nekrade.„
