Mělo jít přitom jen o krátký víkendový výpadek funkčnosti spojený a aktualizací internetbankingu a jeho modernizací. Výsledkem byl až třídenní výpadek internetového bankovnictví, který byl nejdelší v historii.
Klienti této velké banky tak nemohli po celé tři dny vůbec provádět online základní bankovní operace a nemohli se ani přihlásit do svého účtu. Nebylo možné kontrolovat platby, historii plateb, nebo zadávat platební příkazy. Klienti UniCredit Bank tak utrpěli vysoké škody, o čemž svědčí vyjádření a diskuse klientů na sociálních sítích.
Jak moc jsme závislí na internetovém bankovnictví prověří právě takové zátěžové situace, kdy se musíme bez internetového bankovnictví obejít. Jeho výpadek v podstatě znamená návrat dvaceti a více let do historie, kdy museli klienti s každým příkazem běhat na pobočku banky, nebo čekat na výpis transakcí jednou za měsíc či alespoň za týden, a to ještě s tučným poplatkem.
Mnoho odvětví ekonomiky navíc nemůže bez internetového bankovnictví reálně a správně fungovat. Řeč je například o internetových obchodech, které průběžně kontrolují došlé platby a na základě nich expedují zboží či jiné služby tak, aby je klienti obdrželi co nejdříve.
Aktuální zkušenost UniCredit Bank ale může být v něčem užitečná. Dává všem dalším bankám dostatečně velké varování, aby neuspěchaly spouštění nových služeb a aktualizací internetového bankovnictví a vše předem co nejvíce ověřily a otestovaly. Žádné bance se totiž nebude chtít opakovat to, co se aktuálně stalo právě UniCredit Bank a jejím klientům. Pro banku to může mít i negativní dohru v podobě žalob na náhradu způsobené škody a odliv klientů, na které si mohou líčit konkureční banky, nebo přímo velmi dravé nízkonákladové banky.
