Stablecoiny v Česku zatím vklady neberou. EU zakazuje úročit tokeny vázané na jednu měnu, ČNB řeší dvě žádosti o jejich vydávání

Regulovaný stablecoin přestává být v Česku teorií

Otázka, zda stablecoiny mohou z bank odvést úspory, už v Česku není jen cvičením z cizích ekonomických sporů. Česká národní banka podle své tiskové zprávy z 19. října 2026 vyřizuje dvě žádosti o licenci instituce elektronických peněz, která chce vydávat elektronické peněžní tokeny (EMT). Tak evropská regulace označuje kryptoaktiva odkazující na hodnotu jedné zákonné měny, tedy stablecoiny navázané na jednu měnu.

Trh služeb kolem kryptoaktiv mezitím funguje podle nových pravidel. V Česku podle téže zprávy působí 11 licencovaných poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy, kterým regulace říká CASP. Od 1. července 2026, kdy skončilo přechodné období pro poskytování těchto služeb, obdržela ČNB pět nových žádostí o licenci CASP. Obojí se řídí nařízením MiCA – evropským předpisem, podle kterého ČNB licencuje firmy z kryptoprůmyslu. Tiskovou zprávu zveřejnila Česká národní banka.

Pro českého střadatele se tím otevírá otázka, zda může token navázaný na měnu převzít část role, kterou dnes hrají peníze na bankovním účtu. Odpověď stojí na tom, co evropské právo stablecoinům dovoluje, a na tom, co nabízejí ve srovnání s platebními nástroji, které lidé v Česku už používají. V obou ohledech vychází prozatím záporně, ovšem s výhradou, kterou formulují sami lidé z ČNB.

Token navázaný na měnu, který není veřejnými penězi

Stablecoin je podle komentáře člena bankovní rady ČNB Jana Procházky a právní expertky ČNB Silvie Tomanové digitální token, tedy záznam v elektronické databázi, například blockchainu, jehož hodnota je navázaná na jiné aktivum, nejčastěji na dolar nebo euro. Naprostá většina stablecoinů podle nich v současnosti odkazuje na americký dolar. Komentář vyšel 6. června 2026 v Seznam Zprávách. Na svém webu ho zveřejnila Česká národní banka.

Technika záznamu ovšem pro střadatele podstatná není. Rozhoduje původ hodnoty. Stablecoiny nejsou veřejné peníze, nevydává je centrální banka a jejich důvěryhodnost stojí na rezervách vydavatele a na jeho schopnosti vyplatit držiteli protihodnotu v běžné měně. Stablecoin se tedy chová jako peníze jen potud, pokud vydavatel svému slibu dostojí.

Evropské právo pro takové nástroje zavedlo vlastní třídění. Nařízení MiCA rozlišuje tři hlavní kategorie kryptoaktiv, totiž elektronické peněžní tokeny (EMT), tokeny vázané na aktiva (ART) a ostatní kryptoaktiva. Tokeny vázané na aktiva upravuje jiná část nařízení než elektronické peněžní tokeny a stablecoin navázaný na hodnotu jedné zákonné měny spadá mezi EMT. Ty mohou v Evropské unii nabízet zejména banky a vydavatelé elektronických peněz. Kategorie i pravidla pro jejich nabízení popisuje upozornění na rizika, které 6. října 2025 zveřejnila Česká národní banka.

Pro otázku vkladů z toho plyne nečekaný důsledek. Stablecoin, který by se v Evropské unii mohl ucházet o místo vedle bankovního účtu, smějí nabízet hlavně banky samotné a vydavatelé elektronických peněz. Konkurence by tedy přicházela z prostředí, které už licenci potřebuje.

Proč banky sledují stablecoiny s obavami

Proč by bankám mělo vadit, kdyby lidé drželi peníze v tokenech místo na účtech, vysvětlují Procházka s Tomanovou z pohledu celé ekonomiky.

„Pokud by se stablecoiny ve větším rozsahu začaly používat jako alternativa k bankovním vkladům, ovlivnilo by to financování bank a cenu úvěrů v ekonomice.“, Jan Procházka a Silvie Tomanová, člen bankovní rady ČNB a právní expertka ČNB.

Podmínka na začátku té věty je podstatná. Hodnocení se netýká dnešního stavu, ale scénáře, v němž by se stablecoiny ve větším rozsahu staly alternativou k vkladům. Formulace přitom míří za hranice kryptotrhu, k financování bank a k ceně úvěrů v celé ekonomice. Kterým směrem a jak silně by se cena úvěrů pohnula, věta neříká a seriózně to z ní vyčíst nelze.

Bankám se taková vyhlídka podle obou autorů nezamlouvá. Zejména ty americké proto tlačí na regulaci stablecoinů dříve, než se rozšíří, a autoři jmenují opatření, o kterých se v té souvislosti mluví.

„Hovoří se o přísnějších pravidlech tvorby rezerv, zákazu úročení či podléhání bankovnímu dohledu.“, Jan Procházka a Silvie Tomanová, člen bankovní rady ČNB a právní expertka ČNB.

Cílem je podle nich zabránit vzniku konkurenčních účtů, které by bankovní účty napodobovaly. Pro střadatele má z vyjmenovaných opatření nejbližší význam zákaz úročení, protože míří přímo na důvod, proč by člověk peníze z účtu přesouval jinam. V Evropské unii přitom nejde o požadavek, který by teprve někdo prosazoval.

Co americké banky teprve prosazují, v Evropě už platí

Článek 50 nařízení MiCA zakazuje vydavatelům elektronických peněžních tokenů poskytovat k těmto tokenům úroky. Stejný zákaz se vztahuje na poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy, pokud poskytují služby spojené s elektronickými peněžními tokeny. Úrok tedy nesmí vyplácet vydavatel tokenu a nesmí ho vyplácet ani firma, přes kterou střadatel s tokenem pracuje.

Pojem úroku přitom nařízení vykládá široce. Za úrok považuje jakoukoli odměnu nebo výhodu vázanou na dobu, po kterou držitel elektronický peněžní token drží, včetně kompenzací a slev se stejným účinkem. Rozhoduje vazba odměny na čas, ať se odměna jmenuje jakkoli. Bonus za to, že token zůstane u poskytovatele déle, je podle tohoto měřítka úrokem stejně jako sleva na poplatcích odstupňovaná podle délky držení. Znění článku v angličtině zveřejňuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy ESMA.

Evropský a americký příběh se v tomto bodě rozcházejí. Zákaz úročení, o kterém se podle Procházky a Tomanové hovoří mezi americkými požadavky, je v Evropské unii součástí pravidel pro elektronické peněžní tokeny. Unie tak stablecoinům navázaným na jednu měnu odebrala lákadlo, kterým by mohly přetahovat úročené úspory.

Regulovaný stablecoin proto v Česku nemůže soutěžit s úročeným spořením. Kdo drží peníze kvůli výnosu, nenajde v elektronickém peněžním tokenu nic, co by mu výnos nahradilo, a to ani v převlečení za věrnostní bonus. Zákaz se váže výslovně na elektronické peněžní tokeny, tedy na kategorii, do které by spadal stablecoin vydaný v Česku podle licence, o kterou se nyní žádá.

Jako platidlo stablecoin kartám zatím nekonkuruje

Bez úroku by stablecoinu zbývala role platebního prostředku. Ani tu podle Procházky a Tomanové v Česku zatím nehraje. Pro běžného uživatele v zemích, jako je Česká republika, stablecoiny podle nich nepředstavují přímou alternativu ke klasickým platebním nástrojům a důvod uvádějí obratem.

„Platební karty nebo okamžité platby jsou dnes rychlé, spolehlivé a pro plátce i levné.“, Jan Procházka a Silvie Tomanová, člen bankovní rady ČNB a právní expertka ČNB.

Argument stojí na srovnání se stávajícími nástroji. Stablecoin by běžnému plátci musel nabídnout něco, co mu karta nebo okamžitá platba nedá. Pokud jsou stávající nástroje rychlé, spolehlivé a levné, zbývá pro takovou výhodu málo místa, ať je technologie tokenu jakkoli nová.

Obě poloviny argumentu se tak potkávají. Regulovaný stablecoin dnes českému střadateli nenabízí výnos a českému plátci nenabízí výhodu oproti nástrojům, které už má. Odliv vkladů proto zatím nemá čím pohánět. Slovo „zatím“ však v hodnocení obou autorů stojí oprávněně, protože se vztahuje k dnešnímu srovnání.

Co střadatel u stablecoinu riskuje oproti penězům v bance

Rozdíl mezi penězi na účtu a stablecoinem nekončí u úroku. Procházka s Tomanovou upozorňují na slabinu, kterou samotný název stablecoinu snadno zakryje.

„Stabilita stablecoinu není automaticky zaručena. Historie ukázala, že i dočasné narušení vazby na referenční měnu může vést k velkým ztrátám pro jeho držitele.“, Jan Procházka a Silvie Tomanová, člen bankovní rady ČNB a právní expertka ČNB.

Vazba na měnu je tedy slib vydavatele, nikoli záruka, a jeho dodržení závisí na rezervách, které má vydavatel k dispozici. Na rozdíl od investičních služeb pro kryptoaktiva podle ČNB neexistuje garanční fond, který by zákazníkům hradil ztrátu způsobenou tím, že poskytovatel jejich kryptoaktiva nedostatečně oddělil od vlastního majetku nebo je nedostatečně zabezpečil.

Omezená je také kontrola informací, které nabízející o tokenu zveřejňuje. U elektronických peněžních tokenů nabízející svůj informační dokument, kterému MiCA říká bílá kniha, České národní bance jen oznamuje a jeho obsah nepodléhá schválení ani věcnému přezkumu. Vklady a investiční nástroje ve formě kryptoaktiv jsou naopak z působnosti MiCA vyňaty, protože je upravují jiné předpisy finančního trhu. Hranici mezi kryptoaktivy podle MiCA a vklady tak právo vede podle povahy nástroje a vklad zůstává vkladem, i když má podobu kryptoaktiva.

Na obezřetnost upozornil Jan Procházka i v souvislosti s koncem přechodného období MiCA.

„Přechodné období skončilo, část firem musela trh opustit, riziko pro investory ale nezmizelo. Lidé musí zůstat obezřetní, kam své peníze vkládají“, Jan Procházka, člen bankovní rady ČNB.

Pro střadatele z toho plyne srovnání o dvou položkách: výnosu a ochraně. Kdo by stablecoin bral jako místo pro úspory, nezíská oproti účtu výnos, a přitom převezme rizika spojená s vydavatelem i s poskytovatelem.

Co rozhodne, zda stablecoiny vklady ohrozí

Česká národní banka podle komentáře Procházky a Tomanové licencuje subjekty kryptoprůmyslu podle nařízení MiCA a stablecoiny zkoumá i ve svém inovačním centru ČNB Lab. Nejbližším měřitelným milníkem bude rozhodnutí o žádostech o licenci instituce elektronických peněz, která chce vydávat elektronické peněžní tokeny. Licence by ještě neznamenala, že se tokeny začnou používat, ale posunula by stablecoin v Česku z úvah do nabídky.

Pro banky je podstatnější, zda se stablecoiny začnou používat ve větším rozsahu. Na tuto podmínku autoři komentáře své hodnocení dopadu na financování bank a cenu úvěrů výslovně vážou. Evropská pravidla naplnění této podmínky nenapomáhají, protože regulovanému stablecoinu berou úrok. V Česku mu navíc podle Procházky a Tomanové konkurují rychlé a levné platební nástroje.

Procházka s Tomanovou přitom připomínají, že regulace nemá poslední slovo.

„(…) o používání stejně rozhodne trh a uživatel, nikoliv EU nebo centrální banka.“, Jan Procházka a Silvie Tomanová, člen bankovní rady ČNB a právní expertka ČNB.

Evropská unie zákazem úročení určila, s čím může regulovaný stablecoin na trh přijít, a tím mu vzala přímou cestu k úsporám. Dokud k tokenu nepřibude výhoda, kterou čeští uživatelé v kartách a okamžitých platbách nemají, zůstává odliv vkladů podmíněným scénářem. Bankám to dává čas. Pro střadatele z toho plyne jasné pravidlo, že token navázaný na měnu není úročený vklad pod jiným jménem.

Fakta v kostce

• Žádosti o licenci k vydávání EMT u ČNB: dvě, podle tiskové zprávy ČNB z 19. října 2026
• Licencovaní poskytovatelé služeb s kryptoaktivy (CASP) v Česku: 11, podle tiskové zprávy ČNB z 19. října 2026
• Nové žádosti o licenci CASP od 1. července 2026: pět, podle tiskové zprávy ČNB z 19. října 2026
• Úrok k elektronickým peněžním tokenům: zakázán vydavatelům i poskytovatelům služeb, včetně odměn a slev vázaných na dobu držení (článek 50 nařízení MiCA)
• Kategorie kryptoaktiv podle MiCA: elektronické peněžní tokeny (EMT), tokeny vázané na aktiva (ART), ostatní kryptoaktiva
• Kdo smí v EU nabízet EMT: zejména banky a vydavatelé elektronických peněz
• Garanční fond pro kryptoaktiva: pro ztráty z nedostatečného oddělení nebo zabezpečení kryptoaktiv u poskytovatele podle ČNB neexistuje
• Bílá kniha k EMT: ČNB ji jen přijímá k oznámení, obsah neschvaluje ani věcně nepřezkoumává
• Komentář Jana Procházky a Silvie Tomanové: Seznam Zprávy, 6. června 2026, zveřejněný i na webu ČNB