Jaká je budoucnost kapitálového životního pojištění?

Pravidelné životní pojištění – velmi populární produkt mezi poradci i klienty, diskutovaný hlavně ze strany poplatků, bychom mohli rozdělit na tři základní typy: rizikové životní pojištění (RŽP), investiční životní pojištění (IŽP) a kapitálové životní pojištění (KŽP).

Pokud chce investiční poradce podat sofistikované poradenství, měl by zvolit RŽP v kombinaci s otevřenými podílovými fondy. Většina poradců, bankovních domů, či různých finančních skupin si tento fakt uvědomuje, nicméně protože je tato variace provizně nejméně výhodná, až na výjimky tuto cestu klientům nenabízejí.

Investiční životní pojištění je preferovaný produkt, který kromě daňových odpočtů nabízí klientům i potenciální příspěvek zaměstnavatele a možnost vlastní investiční strategie

vzhledem k délce pojištění, tedy odchodu klienta do důchodu. Pro klienta je finančně nákladnější, než zmíněná první varianta, na druhou stranu mnoho klientů má špatnou finanční disciplinu a produkty, které výslovně nejsou do 60 let věku, předčasně ukončuje. Z toho vyplývá, že tento produkt má své místo na trhu a pro určitou skupinu klientů je vhodný.

Nad čím, bych se ale rád zamyslel je KŽP. Osobně se domnívám, že tento produkt je již překonaný a nemá na trhu místo. Důvodů, které mě k tomuto závěru vedou, je několik. Dovolte mi ty nejdůležitější zde uvést:

1)      Výkonnost 2,4 p.a. při 4 – 5% inflaci znamená, že reálná výkonnost je záporná.

2)      Dále si dovolím tvrdit, že i při pětiletém investičním horizontu (klientovi je 55 let) při alokaci do konzervativních instrumentů kapitálového trhu, tedy kombinace dluhopisových fondů a fondů peněžního trhu, přinese klientovi vyšší výnos než zmiňovaných 2,4 p.a.

3)      Delší investiční horizont samozřejmě znamená možnost zaměřit se i na akciové fondy, které by i u nejkonzervativnějšího investičního profilu mohly být cca 10 %.

4)      Alokační poplatek u KŽP patří mezi nejvyšší, což snižuje konečnou výkonnost pojištění.