Bankovní účty - ptali se čtenáři Deníku

V reklamě se často objevují nabídky produktů, které po příchodu do banky už tak výhodné nejsou. Lze se proti tomu bránit?

Při sledování reklamy je třeba mít vždy na paměti, že cílem reklamy je nejen informovat zákazníka, ale především ho nalákat. Informace v reklamách jsou většinou zjednodušené tak, aby to co nejvíce vyhovovalo zadavateli. Logicky. U reklam na finanční produkty a služby je důležité  si dát pozor na slova jako – od, minimálně apod. Většina klientů obvykle nedosáhne na slibovanou výši splátky či úrokovou sazbu.

Neznamená to ale, že by se v reklamě mohlo vyloženě lhát. Na etiku reklamních kampaní dohlíží poradní orgán Rada pro reklamu (doporučuje nemůže nařizovat). Reklamou se také může zabývat Česká obchodní inspekce (ČOI). Ta každoročně prověřuje zejména reklamy na spotřebitelské úvěry. Jaká mohou být zjištění? Podle údajů ČOI bylo cca 15% reklam klamavých či jinak závadných. Nejčastější závadou byla postrádající dostatečná informace o celkových nákladech (např. RPSN). Občan má tedy v případě nespokojenosti možnost se obrátit například na tyto dvě instituce.

Stalo se mi, že mi špatně poradil zprostředkovatel či finanční poradce. Lze něco dělat v momentě, kdyby se jednalo o úmyslné klamání klienta?

Tato situace se občas stává. Někdy je zakopaný pes v tom, že poradci jsou placeni na principu provize od finančního ústavu. A tyto provize jsou u různých ústavů nastaveny různě. Poradce pak může mít tendence preferovat produkt, ze kterého má větší potenciální provizi. Říká se tomu „mis-selling“ – tedy prodej produktu, který svým charakterem neodpovídá potřebám klienta.

Jedinou skutečně efektivní obranou je zvyšování finanční vzdělanosti spotřebitelů. Do té doby může být řešení v podobě regulace provizí ze strany státu. A jak by se to v praxi projevilo – například pojišťovny jsou vystaveny tlaku ze strany zprostředkovatelských firem na maximalizaci počáteční provize na úkor následné provize. To má logicky za následek nulovou péči o klienta, pouze snahu prodat, případně po určité době opět sjednat smlouvu u nového pojistitele. Proto by zřejmě i pojišťovny přivítaly zákon, který by nařizoval, že na počáteční provizi může být použita maximálně polovina veškeré provize vyplacené za dobu trvání smlouvy. Zbytek by musel být vyplacen rovnoměrně po celou dobu trvání.

A pokud jde o zákon, tak touto činností se zabývá Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí): V § 21, „Povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí“, najdeme zásadní větu:

(1) Osoba provozující zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví ... je povinna tuto svoji činnost vykonávat s odbornou péčí, chránit zájmy spotřebitele, zejména nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje a informace, anebo zamlčet údaje o charakteru a vlastnostech poskytovaných služeb.