Periferie eurozóny znovu krvácí, nehledě na intervence ECB

Německý desetiletý výnos naopak propadl podobně jako americký pod hranici 2 %. To se v USA naposledy stalo v roce 1950. Trhy se zkrátka extrémně bojí, že vyspělý svět jako celek spadne do japonského scénáře trvale slabého růstu a hyper-nízkých výnosů. Od té doby, co japonské desetileté výnosy spadly v roce 1997 pod 2 %, dostaly se nad ně jenom na pár týdnů. Pokud investoři budou koketovat s podobným scénářem i v Německu a v USA, nemusí dlouhé výnosy s růstem zpět zatím nijak pospíchat. Napětí včera přiživil šéf největší německé banky Deutsche Bank Josef Ackermann varováním před tím, že řada evropských bank by těžko ustála další restrukturalizaci dluhu členských zemí eurozóny.

.
Pozornost se navíc jako bumerang bude v nejbližších dnech vracet zpátky k Řecku. MMF a EU má přiklepnout Řekům další díl dohodnuté pomoci, ale minulý týden mise svojí návštěvu přerušila. Údajně kvůli tomu, že Řekové potřebují čas na pečlivější přípravu rozpočtu na rok 2012. Pravdou ale je, že Řekům se zoufale nedaří plnit fiskální cíle, a to částečně i vinou MMF. Společný plán od začátku počítal s mírnější recesí a s nerealistickým vývojem příjmů rozpočtu. I proto může technické schvalování další vlny pomoci přinést nové drama. Uvidíme ostatně, jak na rostoucí napětí bude reagovat na svém čtvrtečním zasedání ECB. Ta ještě donedávna hrdě brojila proti inflaci, a teď bude muset rychle zařadit zpátečku. Zatímco v případě americké hypotéční krize byla alarmující její hloubka, svět věděl, kde zhruba hledat světlo na konci tunelu. V případě dnešního napětí na periferiích eurozóny ale zatím není jasné, zda se jedná o tunel se světlem na konci a nebo o začarované bludiště, ze kterého není úniku.