Kniha Patrika Nachera:
Poselství na konec

Dlouze jsem přemýšlel, jak tuto knihu zakončit. Nějak stylově, originálně a hlavně pozitivně s pokusem o osobní apel a výzvu. Měl jsem to stále v hlavě, no a pak jsem se zúčastnil 9. ročníku mezinárodního filmového festivalu mentálně postižených – Mental Power Prague Film Festival (MPPFF), což mi připomnělo, že jsem o této nevšední, veselé a spontánní akci napsal kdysi krátký komentář. Jakkoliv se přímo netýká finanční gramotnosti ani peněz, myslím, že se sem přesto hodí. Jako jakýsi symbol a poselství pro časy budoucí. A zároveň s radostí a chutí udělám tomuto festivalu reklamu, protože by se o něm prostě vědět mělo. Věřím, že to bude krásná tečka a námět pro zamyšlení i pro Vás.

Filmovým festivalem proti blbé náladě?

Předesílám, že kdo se domnívá, že snad myslím ten Karlovarský, tak se mýlí. Narážím na světově unikátní akci, která se každoročně koná v České republice – Mental Power Prague Film Festival – tedy filmový festival (ne)umělců s mentálním a kombinovaným postižením. Měl jsem tu možnost, přesněji řečeno tu čest, se účastnit slavnostního večera, na kterém se udělovalo v divadle Palace deset filmových cen.

A co to má společného s všeobecně rozšířenou blbou náladou? Právě že nic, protože celý večer byl v naprostém protikladu ve vztahu k dnešní době. Ta je v první řadě uspěchaná. To nikomu z přítomných nepřišlo i přesto, že akce trvala dvě a půl hodiny. Bez přestávky. Společnost je tak nějak unuděná. Musím říci, že jsem se po celou dobu bavil i přesto nebo možná právě proto, že program nebyl nabitý dnešními „hvězdami šoubyznysu“. Lidé jsou často neupřímní. Kdybyste viděli tu ryzí otevřenost, opravdovost, bezelstnost a radost účastníků, vehnalo by vám to slzy do očí. Většina populace, která si říká zdravá, žije ve stresu, ve výkonovém a soutěživém světě, s častým pocitem, jaká příkoří je potkávají. Celý večer byl naproti tomu nabitý spontánními reakcemi a pozitivními emocemi lidí s handicapem a heslem všech bylo: není důležité vyhrát cenu, ale něco smysluplného vytvořit.

Dnešní svět je postaven na honění se za úspěchem a na snaze se zviditelnit, což se leckdy týká i autora tohoto zamyšlení, mám-li být k sobě brutálně upřímný. Co mě tedy opravdu dorazilo, ale zároveň to dotvořilo symboliku celého příjemného večera, že dva pánové, kteří před osmi lety celý projekt vymysleli, Patrik Henel a David Sychra, nyní prezidenti filmového festivalu, nepředávali ani jednu cenu a vůbec se na pódiu neobjevili. Byli někde v zákulisí a něco řešili. Šlo o málo vídanou SKROMNOST, která také není zrovna vlastností, se kterou se v této míře dnes běžně potkáváme.

Jaký film nakonec vyhrál a kdo byl vyhlášen nejlepším hercem, herečkou, jaký byl nejlepší scénář či kamera, je úplně jedno. Stejně jak to začalo, kdy všichni soutěžící procházeli za potlesku diváků i náhodných kolemjdoucích po červeném koberci jako filmové hvězdy, tak to i skončilo. Na pódiu se nakonec sešli všichni vítězové a snad i všichni účastníci festivalu, včetně poroty. Silný zážitek. Bylo to 150 minut v jiné dimenzi, kde naše každodenní starosti a blbá nálada prostě nemají místo. To je akce, která se má vysílat živě. Na veřejnoprávní České televizi určitě, možná i na komerčních stanicích.

Co dodat na závěr? Že jsem hrdý na to, že taková, ve světě ojedinělá, aktivita se koná už osmým rokem právě u nás. A tak jsem se vracel domů s pocitem, že mohu-li být ve věci vzdoru proti blbé náladě trochu užitečný, to minimum, co mohu udělat, je napsat o tom. Takže příští rok na viděnou na Mental Power Prague Film Festivalu.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!