Bankovní trh v ČR – nastoupili jsme cestu pozitivní změny?

České spořitelně se v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 snížily čisté poplatkové výnosy o 4,95 %, Československá obchodní banka vybrala méně o 3,83 %, Komerční banka hlásí nižší čisté poplatkové výnosy o 3,93 %. To je fakt, který zkrátka stojí za povšimnutí.

Banky však nemusí smutnit, jak by se na první pohled mohlo zdát. Hlavní metou firmy-akciové společnosti (kterými banky jsou) je zvyšování hodnoty podniku pro vlastníky, a tato hodnota je i v bankovnictví odvislá především od schopnosti generovat zisk. Ten všem bankám v roce 2012 dramaticky rostl. Česká spořitelna reportuje nárůst zisku o 21,8 % (16,61 mld. Kč – neauditovaný, konsolidovaný IFRS), u ČSOB vzrostl zisk o 37 procent (15,3 mld. Kč). Spokojeni mohou být i akcionáři Komerční banky, které se zisk zvýšil o 47 procent na 14,2 miliardy Kč. Je zřejmé, že vysvětlení užívané v jiných sektorech (jako stavebnictví nebo průmysl), tedy že ekonomická stagnace a všeobecné snížení ekonomické aktivity (zejm. spotřeby) drtí jeden podnik vedle druhého, v tuzemském bankovním sektoru neplatí. Stejně tak se někomu mohou jako sci-fi zdát informace o krizí zmítaných bankovních sektorech a krachujících bankách, jež do českého mediálního rybníčku proudí ze zahraničí. Byť si české banky také – obrazně řečeno – sáhly na rozpálenou plotýnku, na níž se vařila směs špatných aktiv a bezcenných dluhopisů, bolest trvala jen krátce.

Co bude dál, co to všechno znamená, jak si to mám vysvětlit?, mohl by se někdo ptát. Je to prosté:

Zaprvé se ukázalo to, co ekonomie (mám na mysli opravdovou vědní disciplínu, nikoliv „ekonomii“ plnou ideologických slabomyslností, kterou nám rádi prezentují politici nebo samozvaní experti) tvrdí již dlouho: konkurence působí ve prospěch spotřebitelů, nikoliv naopak. Nástup menších, dravých bank s on-line základnou, atraktivní cenovou politikou a – to zejména – komplexní nabídkou kvalitních, konkurenceschopných služeb způsobil, že se to v marketingové komunikaci bank v minulém roce hemžilo sděleními jako speciální akce, rušíme poplatek, poplatkové prázdniny, nový přátelský sazebník. Stejně živo bylo i v pro-klientských inovacích produktů a zkvalitňování služeb. Trh se rozhýbal a i ten zákazník, který se o své peníze (konkrétně o toho, kdo mu je spravuje) moc nestará, na tom vydělává. Nižší poplatky, lepší platební karta nebo vylepšený design webových stránek čeká i na něj.

To nás přivádí k druhému důležitému bodu. Velmi často se objevují teoretické úvahy (a někdy i reálná „tvrdá“ řešení – např. Slovensko), že by se ceny v bankovnictví měly regulovat. Že by se měly poplatky zakázat zákonem. Že je nutné klienty před bankami chránit. NESMYSL! Nejvýhodnější z pohledu klientů je, aby nositelé měnové politiky spolu se zákonodárci nastavili transparentní pravidla, která umožní vstupovat na trh důvěryhodným subjektům a čeřit stojaté vody v daném odvětví. To bohatě stačí. Jak to, Už jen pouhé vědomí, že když jako banka budu zneužívat svého postavení, využívat klienta a generovat díky tomu obrovské zisky, tak se může objevit konkurent, kterého přiláká vidina zisku a začne mě o mé klienty obírat, funguje jako přirozená bariéra a tlak na vysokou kvalitu služeb za odpovídající ceny.

Tento tlak mohou umocnit sami klienti. Jak? Pokud nebudou neteční ke svým penězům, naopak budou sledovat aktuální situaci (není třeba procházet stovky stran sazebníků, informace, srovnání nebo tipy se v médiích objevují každou chvíli) a hlavně budou ochotni udělat změnu, banka s vysokými cenami sezná, že jediná šance k udržení stávajících klientů je učinit změnu – zlevnit, zjednodušit, zkvalitnit. Apropos: změna banky nebyla nikdy tak jednoduchá jako dnes. Díky Kodexu mobility můžete změnit banku (a také si převést peníze, trvalé příkazy, dostat kartu, atd.) jedním podpisem při jediné návštěvě nové banky.

To nejdůležitější na závěr: v roce 2012 se ukázalo, že i v podmínkách zvyšující se konkurence a intenzivního tlaku na umírnění cenové (poplatkové) politiky mohou banky velmi dobře prosperovat (růsty zisk jsou toho nejlepším důkazem) a dělat radost jak klientům, tak svým vlastníkům. Bez této balance to totiž dlouhodobě nejde v žádném odvětví.

Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá, nicméně i v prvních měsících r. 2013 pokrače tlak na vysokou kvalitu služeb za odpovídající a odpovědné ceny. To anoncuje, že bychom mohli být svědky pozitivního vývoje i v tomto roce.