Stavební spoření budou moci nabízet i univerzální banky. Je to dobře?

ZPRÁVA ČTK:

"Respektuji skutečnost, že se to stavebním spořitelnám nelíbí. Na druhou stranu je chci požádat, aby nepoužívali nekorektní argumenty ohledně menší ochrany vkladů," uvedl ministr financí Miroslav Kalousek na tiskové konferenci po jednání vlády. Vklady u bank i stavebních spořitelen jsou podle něj pojištěny stejně.

Zpřístupnění stavebního spoření i univerzálním bankám odůvodňuje ministerstvo financí v materiálu posílením konkurenčního prostředí a stability systému. Stavební spoření je navíc podle Kalouska finanční produkt, a není tak podle něj jediný racionální důvod, proč by ho měli poskytovat jen stavební spořitelny. Tato změna by měla být účinná od roku 2015.

.

Novela z dílny MF dále počítá se zavedením účelového využití státního příspěvku ke stavebnímu spoření, lidé by ho mohli použít na bytové účely, úhradu školného nebo na důchod. Tyto změny by měly platit od roku 2014. K těmto návrhům stavební spořitelny výhrady nemají a například spojení spoření s důchodovou reformou nebo školným vítají. Stavební spořitelny však v úterý vyjádřily s celkovým návrhem MF nesouhlas. "My v žádném případě nevystupujeme proti tomu, aby banky nemohly poskytovat stavební spoření. Základní problém je, že novela zákona stanovuje pro univerzální banky a spořitelny naprosto odlišné podmínky," uvedl předseda Asociace Českých stavebních spořitelen Vojtěch Lukáš. Stavební spořitelny poskytují úvěry ze svých zdrojů, tedy z vkladů klientů, kteří si spoří. Celý systém striktně upravuje zákon. Naopak hypoteční banky si na úvěr, který pak následně poskytnou klientovi, většinou půjčují a úrokové sazby závisí na délce doby fixace a ceně peněz na mezibankovním trhu.

.

Stavební spořitelny v letošním 1. čtvrtletí poskytly úvěry za 9,2 miliardy korun, meziročně o dvě procenta více. Počet nově uzavřených smluv spořitelnám naopak meziročně klesl o téměř 108.000 na 155.000. Za celý loňský rok zájem o stavební spoření u úvěrů i smluv také klesl. Spořitelny loni poskytly úvěry za 48 miliard korun, což je meziroční pokles o 17,5 procenta. Pokles zájmu zaznamenalo všech pět tuzemských spořitelen. Celkově stavební spořitelny uzavřely loni zhruba 685.000 smluv včetně navýšení cílové částky, předloni to bylo přes 906.000.

REAKCE BP:COM:

"Diskuse kolem stavebního spoření se stává nekonečným koloritem politicko-ekonomického života v naší zemi. Stavební spoření bylo vedle penzijního připojištění velmi užitečným produktem, na kterém finančně participoval stát. Že participace státu není nikdy optimální? Jistě že není, ale podívejme se na to tak, že v tomto případě stát vracel daňovým poplatníkům část jejich daní, a to v oblastech, které je možné považovat za bohulibé – odpovědnost za vlastní bydlení a spoření na stáří. Vůbec není nadnesené, když řekneme, že právě stavební spoření naučilo Čechy spořicím návykům. Toho je nejlepším důkazem fakt, že i některé banky nabízely (nebo nabízejí) klientům vlastnícím stavební spoření lepší podmínky při čerpání hypotéky. Neustálé změny a ořezávání v oblasti stavebního spoření však znejišťují nejen samotné spořitelny, ale především klienty. Ti tak každý rok musejí nedobrovolně souhlasit s jednostrannými změnami a to i u běžících smluv, přičemž se mohou jen dohadovat, co je čeká za půl roku, za rok, neřkuli v příštím volebním období. Výsledkem toho všeho pak je nejistota a nepředvídatelnost, protože chování státu (rozuměj politiků) nelze v ČR prognózovat ani na několik hodin.

.

To považujeme za velmi nebezpečné, zejména s ohledem na penzijní reformu a vznik II. pilíře, ze kterého klient už nemůže nikdy vystoupit. Stát tím posílá velmi zneklidňující zprávy. Jak mají lidé důvěřovat systému na několik desítek let, když se tak často mění podmínky i u mnohem kratšího a flexibilnějšího produktu? Kvůli zdánlivé úspoře pro státní rozpočet (celkové efekty na státní rozpočet nelze počítat tak, že pouze škrtneme státní participaci na tomto produktu, protože poklesem zájmu o tento produkt se sníží investice do bydlení, sníží se objem stavebních prací, sníží se objem komplementárních ekonomických aktivit, což se negativně promítne na příjmové straně veřejných financí (daně,  soc. zabezpečení...), ale také na výdajové straně (např. dávky v nezaměstnanosti)) se postupně znehodnocuje fungující systém podpory. MFČR často říká, že chce podobné systémy či produkty s participací státu co nejvíce ztransparentnit a zjednodušit, ale v praxi koná spíše opak."