Vyšší daně pro střední třídu a bohaté? ČSSD nechce růst platů

Podle návrhu ČSSD by se mělo zavést několik sazeb daně z příjmu podle příjmových pásem jednotlivých skupin občanů. Nejprve tedy musíme občany rozkastovat a zařadit do tabulek. Od stolu tak stanovíme kdo je chudý, rozumějte nízkopříjmový zaměstnanec nebo podnikatel, do je v pomyslném středu, tedy není ani bohatý, ale ani chudý a pak určíme kdo už se bude považovat za bohatého a toho zdaníme nejvyšší sazbou.

Z příjmů do 30 000 korun superhrubé mzdy by sazba daně činila 12 procent - to jsou ti nejchudší.

Z příjmů od 30 000 do 40 000 korun superhrubé mzdy by sazba daně činila 15 procent jako dnes. To jsou ti nízko středně příjmový občané.

Z příjmů od 40 000 do 50 000 korun superhrubé mzdy by sazba daně činila 25 procent, tedy už značný skok proti předchozí skupině. Tady už se nutně musí jednat o vyšší středně příjmové občany.

Z příjmu od 50 000 korun superhrubé mzdy a výše by sazba daně činila 32 procent. To už jsou ti bohatí.

Podle ČSSD se jedná o solidaritu mezi bohatými a chudšími lidmi. Tedy bohatým se bere a chudým se dává. Polepšit si má proti současnosti 90 procent zaměstnanců? Dobře. Těch 90 procent zaměstnanců podělíme drobnými, které ve výrazně vyšších daních odvede ta menšina údajně nejbohatších lidí. 

Jak si tedy může takový nízkopříjmový zaměstnanec dle ČSSD polepšit? Podle kalkulačky ČSSD si například zaměstnanec s příjmem 15 000 korun hrubého polepší o 600 korun, tedy o necelých 5 procent ve vztahu k čistému příjmu.

U příjmu 20 000 korun hrubého by údajná úspora činila 800 korun, tedy rovněž 5 procent. 

Pokud zaměstnanec vydělá 30 000 korun hrubého, bude činit úspora 1 200 korun, tedy rovněž 5 procent.

Příjem 40 000 korun hrubého, už zaznamená úsporu stejných 1 200 korun, tedy 4 procenta.

Celá výhoda vyššího příjmu se překlápí při příjmu 50 000 korun, kdy už se začíná příjem snižovat. Tedy od tohoto příjmu už lidé zaplatí na daních více než nyní. 

U příjmu 60 000 korun už zaplatí zaměstnanec o 2 500 korun na daních více než nyní. 

Pokud přeskočíme na příjem 100 000 korun, pak tento zaměstnanec či podnikatel zaplatí na dani o 11 500 korun více. To představuje pokles příjmu o 16 procent.

Zajímavé je, že u nižších příjmů ukazuje tabulka výdělků a daní vypočítanou úsporu na dani, resp. o kolik bude mít zaměstnanec vyšší příjem, ale u skupin, kde se daně zvyšují, už se tímto vypočítaným rozdílem ČSSD nechlubí. Jako by se styděla zato, kolik peněz těmto lidem vytáhne z kapes. Aby tedy odměnila ČSSD lidi s nižšími příjmy těmi stokorunami, musí od těch s vyššími příjmy vybrat tisíce.

Dále tato "reforma" nebude a nemůže být daňově neutrální. Pokud by chtěla ČSSD zachovat další výhody současného daňového systému jako odečty manželů, děti, stejnou základní odčitatelnou položku na poplatníka, musela by na tyto změny doplatit z jiných příjmů. Těch deklarovaných 10 a méně procent nejbohatších rozhodně neufinancuje dárky v podobě několika stovek korun milionům lidí s nižším příjmem.

ČSSD musí takto hrubě zasáhnout do současného daňového systému jen proto, aby lidem s nižšími příjmy přidala cca pět procent příjmu. Přitom růst mezd za loňský rok přesahuje 4 procenta. To co chce ČSSD zajistit v podstatě zbytečnou reformou, která dopadne v miliardových nákladech na státní rozpočet a zatíží malou skupinu výše příjmových lidí, zajistí volný trh nárůstem mezd během jednoho roku. Nárůst mezd, který zaměstnancům zajistí jejich zaměstnavatelé, přitom stát nestojí ani korunu, s výjimkou růstu mezd státních zaměstnanců. Naopak stát díky růstu mezd více vybere na daních a pojištění. 

ČSSD svou reformou lidem říká, že si nepřeje růst platů lidí. Upřednostňuje daňové přerozdělování, které je pouze jednorázovou záležitostí a přitom může nárůst standardních příjmů a nárůst mezd naopak zbrzdit. Jak moc budou zaměstnavatelé ochotní přidávat zaměstnancům současným tempem, když budou vědět, že díky daňovým změnám tento růst zajistí stát? Proč daný rok neušetři na nárůstu platů? Logicky také pomine krátkodobě tlak ze strany zaměstnanců na růst mezd, protože ten vynahradí úspora na daních na úkor státu a několika desítek tisíc lidí s vyššími příjmy. 

ČSSD tak svou snahou o umělou a strojenou, tedy neupřímnou solidaritu, podkopává a narušuje dosud relativně silné tempo růstu mezd. A na to zaměstnanci, tedy potenciální voliči této levicové strany slyšet nebudou. Raději budou mít zajištěn dlouhodobý a každoroční nárůst mezd, díky současnému fungujícímu trhu a daňovému systému, než jednorázovou výhodu, která jim zvýší opět opakujicí jednorázově příjem o cca 5 procent a dalších minimálně pět let už se nebude opakovat. 

Dalším znakem je, že ČSSD nechce růst mezd. Nemotivuje lidi, aby více vydělávali, aby se zvyšovaly mzdy. Pokud totiž větší objem lidí dosáhne vyšší mzdy, automaticky více zaplatí na daních. Reálná daňová sazby přitom není ČSSD uváděná sazba, která je počítána ze superhrubé mzdy. Reálné zatížení z hrubé mzdy, která je podstatná, je vyšší o cca 6 procent. Sazby daní tak budou skutečně poměrně velmi vysoké.

ČSSD se sama zaplétá do vlastní pasti. Přihází s řešeními, která byla moderní v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, ale rozhodně už lidi neohromí v současné době. Lidi budou volit stranu, která dokáže roztočit ekonomiku a zajistit dlouhodobý růst mezd, nikoliv jednorázový pokles daně některým skupinám lidí, čímž se naopak do ekonomiky negativně zasahuje. Pokud jiná strana přijde se slibem zajištění dlouhodobého nárůstu mezd, případně snižování sociálních odvodů, pak upoutá voliče a to i ty nízkopříjmové výrazně více, než toho dosáhne ČSSD svou nekoncepční, zbytečnou a neefektivní "daňovou revolucí".