Porazí dluhopisy spořicí účty?

Češi své banky milují. Sice stále žehrají na to, že jim účtují vysoké poplatky a vysoké úroky z půjček, ale v dobách nejistoty jim pilně nosí své úspory. Přitom nabídka depozitních produktů není nijak závratná - zajímavých novinek je v posledních letech nemnoho. Letos bankovní vklady od počátku roku rychle rostou. Lidé se zřejmě už nebojí, že by současná ekonomická krize mohla postihnout bankovní ústavy působící v České republice a kapitálovým trhům stále ještě nedůvěřují, a tak nosí své úspory do bank. Domácnosti v nich mají uloženo kolem 1,6 bilionu korun. Velké popularitě se v poslední době těší takzvané spořicí účty. Jde vlastně o jedinou významnější novinku v segmentu bankovních depozit za posledních několik let. Jednoduché a pružné Když se spořicí účty objevily na českém trhu, nabídly klientům novou filozofii spoření než dosud užívané termínované vklady nebo vkladové listy. Jejich hlavní předností měla být větší pružnost v disponování s penězi. Klient si mohl spořicí účet zřídit bezplatně a kdykoli na něj uložit jakoukoli částku, jedno zda pravidelně nebo jen když zrovna dostal prémie nebo dědictví po tetičce. Kdykoli si mohl ze spořicího účtu jakoukoli částku vybrat. Neměl být vázán žádným termínem nebo výpovědní lhůtou, či platit penále, pokud by své peníze potřeboval rychle. Základní vklad byl na spořicích účtech nastaven poměrně nízko, a tím vlastně zvyšoval jejich dostupnost i pro lidi s nevelkými úsporami, kteří by jinak o žádném spoření možná ani nepřemýšleli. První spořicí účty neměly žádné poplatky - tedy za vklady, výběr, vedení účtu ani výpisy. Pro uzavření smlouvy nebylo třeba ani mít běžný účet v bance, která spořicí účet nabízela. I bankám však spořicí účet dával větší volnost než jiné depozitní produkty. Vyžádaly si právo úročit uložené peníze sazbou, která bude odpovídat jejich obchodní strategii bez ohledu na inflaci nebo pohyb úrokových sazeb na finančním trhu a tuto sazbu kdykoli měnit, aniž by to dávaly předem nějak na vědomí. Každý klient musel úročení svého vkladu sledovat sám. První spořicí účet začala asi před devíti lety nabízet ING pod názvem Oranžové konto, podle brandové barvy své finanční skupiny. Minimální vklad byl deset tisíc korun, aby uhradil bance provozní náklady, protože si neúčtovala v souvislosti s kontem žádné poplatky. Oranžové konto nabízelo ve své době příjemný úrok, který se dlouhodobě držel na špici všech srovnávacích tabulek depozitních produktů. Nabízel i jinak uživatelsky příjemné podmínky: vklady i výběry probíhaly bezhotovostně (telefon, internet), peníze na konto se daly převádět i z několika účtů v jiných bankách, stejně tak je mohl majitel i bezhotovostně vybírat. Ukázalo se, že Oranžové konto je velmi dobrý marketingový tah, protože přišlo v době, kdy bankovní depozitní produkty byly špatně úročené, nezajímavé a málo pružné. Konkurence zasáhla podmínky V Čechách je v retailovém bankovnictví tak velká konkurence, že ostatní banky nemohly dlouho váhat, jinak by přicházely o úspory svých klientů, a tak začaly vyvíjet své vlastní spořicí účty. Některé banky nabízejí i dva až tři. V honbě za klienty a snahou odlišit se od konkurence začaly banky podmínky spořicích účtů různě "obohacovat". Dnes je český trh zaplaven asi třemi desítkami spořicích účtů. Původně jednoduchá, uživatelsky příjemná a konzervativní forma spoření určená pro krátkodobé ukládání pohotovostí rezervy se tak bohužel stává nepřehlednou směsicí často velmi komplikovaných produktů, které jsou navíc mezi sebou jen těžko porovnatelné. Některé banky si například kladou podmínku, že ke spořicímu účtu musí klient mít nebo si založit i běžný účet (Česká spořitelna, Komerční banka, Raiffeisenbank). Jiné zase omezují částku, která je úročena zvýhodněnou sazbou uváděnou v reklamách. Třeba u Komerční banky a České spořitelny se úročí výhodně jen 50 tisíc korun. Úložky vyšší jsou úročeny méně. U dalších bank je zase stanoven poměrně vysoký povinný minimální vklad (například u Poštovní spořitelny je to 50 tisíc korun). Pokud klient vloží méně, dostane nižší úrok. Jinde zase nedovoluje banka inkasovat peníze ze spořicího účtu hned a zavedla výpovědní lhůtu známou u termínovaných vkladů (například u ČSOB, UniCredit je to týden). Další zatěžují spořicí účty nejrůznějšími poplatky. Periodicky probíhají různé kampaně, kdy ten či onen spořicí účet nabízí akční úrok na dobu určitou. Banka tak přiláká klienty a po čase úrok sníží, aniž jim to oznámila. Spoléhá pravděpodobně na to, že už si úspory jinam nepřevedou. V poslední době se objevil spořicí účet nabízející určité úrokové bonusy (ČSOB), ale jen pokud klient splní určité podmínky a ponechá peníze v bance po určitou předem stanovenou dobu (obdoba termínovaného vkladu). I přes všechna úskalí komplikovaných, dočasně platných a pro klienty někdy méně výhodných podmínek se spořicí účty stále těší velké popularitě. Porazí je dluhopisy? Pokud stát skutečně vydá takzvané krizové dluhopisy pro drobné investory (a pokud budou mít zajímavý výnos, tedy vyšší než dnes nabízejí úrokové sazby spořicích účtů) a pokud bude možnost tyto dluhopisy jednoduše odprodávat, možná spořicí účty přízeň klientů trochu ztratí. Jenže to je zatím příliš mnoho "pokud".

Bankéři, jak známo, nejsou nadšeni nápadem bývalého ministra financí Miroslava Kalouska na emisi státních dluhopisů pro obyvatelstvo. Proto se také velmi váhavě postavili k tomu, že by je mohli prostřednictvím svých pobočkových sítí prodávat, případně odkupovat. Stát tedy bude muset hledat jiná řešení. Zatím se objevila alternativa prodávat tyto dluhopisy přes internet. Otázkou je, zda to budou za důvěryhodné a bezpečné považovat potenciální zájemci, zřejmě převážně ze střední a starší generace. A hlavně, zda bude možné touto cestou dluhopisy rychle a bez problémů odprodávat. To všechno se dozvíme zřejmě na podzim, do té doby se mohou banky těšit z rostoucích vkladů svých klientů.