Slovenský parlament zakázal poplatky. Proč to není dobrá zpráva?

Tento poplatek, který je hojně propíraný i v Česku, činil ve slovenských bankách obvykle 2 až 4 eura měsíčně, avšak v zájmu vyšší regulace trhu a hlavně ochrany spotřebitele byl zakázán zákonem. Tato zpráva je však jednoznačně negativní. Proč? Hned ze dvou důvodů.

Zaprvé: Banky zcela jistě nezůstanou nečinně hledět na to, jak jim stát svou regulací bere zisky. Vezmou si je někde jinde. A to ještě ve větší míře. Vadí ti to, kliente? My za to nemůžeme, to stát – my jen chráníme naší stabilitu tím, že ze zisků vytváříme polštář kapitálové přiměřenosti.

Kdo by v tom viděla paralelu s reakcí bank na tlak v České republice (kdy některé banky účtování poplatku obhajují tím, že jinak bude mít klient vyšší sazbu z úvěru), mýlil by se. Pokud je tato situace vyvolána regulací, je neefektivní – budou na ni reagovat všechny banky na trhu (mají záminku) a tento implicitní kartel způsobí, že na tom budou všichni klienti hůře. V České republice žádná legislativní regulace poplatek nezakazuje, přesto existovaly banky, které tento poplatek nevybíraly – to jim totiž činilo konkurenční výhodu! A protože se vlivem informovanosti z médií klienti k těmto bankám začali stahovat, začaly i ostatní banky jedna po druhé reagovat a poplatek dnes vybírá jen pár ústavů. Ačkoliv banky původně „vyhrožovaly“ navýšenými sazbami v důsledku zrušení poplatku, odhodlala se k tomu fakticky jen ČSOB (ČSOB, Hypoteční banka, Era). Proč? Vyšší cena = nižší počet zákazníků. Konkurence funguje!

.

JAK KLIENTI „ZAKÁZALI“  POPLATEK V ČESKÉ REPUBLICE BEZ ÚČASTI STÁTU – PODÍVEJTE SE ZDE!

.

Zadruhé: je dokázáno, že každá regulace v zájmu spotřebitele se projeví tak, že „spokojený spotřebitel“ poleví svou ostražitost. To jednak zvýhodní některé subjekty na trhu, které na jeho neinformovanosti vydělají, a jednak to zvýší závislost spotřebitele na státu a jeho regulaci. Něco je drahé? Proč stát nic nedělá! Něco mi vadí? Proč stát nic nedělá! Něco se mi nelíbí? Proč to stát nezakáže! Pravdou ovšem je, že impulz ke změně nějakého tržného elementu by měl vždy vzejít ze strany zákazníků. Jejich nespokojenost totiž vytvoří prostor pro nového nabízejícího, který na trh rád vstoupí, pokud mu stát nebude házet klacky pod nohy (viz. mobilní operátoři).

Nejlépe se to ukázalo na bankovním trhu v ČR. Po vstupu nových, menších, dravých bank se bankovní trh výrazně proměnil – dokonce tak, že v uplynulém roce poprvé v historii poklesly čisté výnosy ban z poplatků a provizí.

Co říci závěrem, Síla je ve spotřebiteli, ne v regulaci.