20. díl - Kde hledat pomoc a ochranu:
ČNB, ČOI, Finanční arbitr

Odmítl obchodník, banka nebo pojišťovna naši reklamaci a uvedly například, že jsme si vadu zboží způsobili sami, zboží nevhodně užívali, nebo jsme provedli něco, kvůli čemuž nám banka či pojišťovna strhla poplatek? Nevzdávejme se. Obchodníci i finanční instituce se velké části reklamujících zákazníků zbaví, aniž by je to stálo větší úsilí. Počítají totiž s tím, že po odmítnutí reklamace velká část zákazníků přestává bojovat a nepříjemnou skutečnost prostě přijme jako fakt.

Komu by se také chtělo kvůli „pětistovce“ soudit a zrovna u nás? To potvrdil i výzkum Evropské komise před několika lety, když obchodník reklamaci odmítne, Češi se s tím jednoduše smíří. Podle této studie každý desátý z nás si stěžoval nebo reklamoval zakoupené zboží. V tomto ohledu patříme do evropského průměru. Pokud ovšem s reklamací v prvním kole neuspěl, rezignoval na svá práva. Údajně téměř 75 % Čechů už dál nic nepodniklo – a v tomto ohledu jsme na „pěkném“ předposledním místě. Za námi najdeme už jen Řeky, kteří mají zjevně úplně jiné starosti. Češi si prostě nechtějí dělat takzvaně problémy a to i přesto, že když už se někdo k aktivní obraně odhodlá, bývá velmi často úspěšný.

Finanční arbitr řeší stovky stížností ročně

Finančního arbitra vyhledáme například v případě sporu zákazníka s bankou o správnost zaúčtované platby nebo spor zákazníka s bankou při zneužití platební karty neoprávněnou osobou, dále například v případě sporu držitele předplacené karty jízdného s některými provozovateli veřejné dopravy,  v případě sporu zákazníka s věřitelem o odstoupení od úvěrové smlouvy nebo spor o výši poplatku za předčasné splacení úvěru, při sporu zákazníka s investiční společností o správnost účtovaných manažerských poplatků, nebo sporu mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění a v dalších případech. Ročně přitom finanční arbitr řeší až několik stovek sporů.

PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA:

Společnost financující nákup ojetých vozidel používala ve svých smlouvách špatně uvedené a vypočítané RPSN, tedy Roční Procentní Sazbu Nákladů. Když Josef přestal úvěr splácet, požadovala po něm tato společnost úhradu částky, kterou Josef neuznával, protože si spolu se svým finančním poradcem této chyby všiml. Společnost následně Josefa po zaslání několika urgencí zažalovala. Soud dal v prvním stupni za pravdu společnosti, která požadovala plný doplatek dlužné částky a to i přes chybně uvedené RPSN. Pan Josef se tedy odvolal. Ještě před rozhodnutím odvolacího krajského soudu však bylo zveřejněno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve zcela podobné věci. Podle Nejvyššího soudu musí poskytovatel úvěru, tedy věřitel, který ve smlouvě špatně vypočetl sazbu RPSN strpět sankci v podobě ztráty nároku na většinu úroků a poplatků v dané věci. Celý úvěr pak může být zdaněn pouze diskontní sazbou platnou v době sjednání úvěru, která je velmi nízká. Soud tak v podstatě rozhodl, že v případě chybné RPSN je celé ujednání o nákladech úvěru neplatné, protože dlužník byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl a poskytovatel úvěru tak má nárok pouze na stanovenou diskontní sazbu. Soudy nižších stupňů přitom nárok dovolatele, stejně jako v případě pana Josefa jeho argumentaci odmítly a potvrdily, že smlouva obsahuje všechny potřebné náležitosti a tudíž mají úvěrové společnosti nárok na plnou výši sjednaných nákladů.

Článek můžete dočíst v dnešních Lidových novinách v rámci velkého Kurzu rodinných financí. Lidové noviny si koupíte v trafice nebo v digitální čtečce zde: www.lidovenoviny.cz