Komentář pana Poplatka:
Kompenzace ano, ale všeho s mírou

Jak odškodňovat, v jaké výši, v jakém rozsahu je nejdůležitější otázka současnosti. Někdy mám pocit, že před řešením přeplněnosti nemocnic a neustále rostoucích čísel nakažených, kde se pohybujeme mezi nejhoršími na světě, je podstatnější, jaké kompenzace a jak vysoké vyplatíme podnikatelům se zavřenými provozovnami. 

Rozumím, že vzniklé ztráty se musí nějakým způsobem kompenzovat či nahrazovat. Stejně tak, že musíme podpořit podnikatele a živnostníky, kteří přišli prakticky ze dne na den o příjmy. Jedna věc je však podpořit člověka tak, aby mohl po přechodnou dobu výpadku příjmů přežít a pomoci mu zaplatit jeho životní výdaje a náklady, aby měl defakto na bydlení a jídlo, a jiná věc je nahrazovat ušlé zisky firem. 

Zajímavé je, že největším zastáncem velkorysého odškodňování je ODS a další pravicové strany, které se v této věci neohlíží na stabilitu státního rozpočtu. Za tuto věc by ze státního rozpočtu utratili prakticky neomezené prostředky. Jejich návrhy jsou navíc velmi děravé, sestavené narychlo a zneužitelné. Je třeba dávat pozor, aby se z děravého zákona odškodňujícím firmy nestal další tunel na prostředky státního rozpočtu. Již v minulosti si můžeme vzpomenout na podobné tunely typu kuponová privatizace nebo dotace solárním elektrárnám, které splácíme dosud.

Jakékoliv odškoďnování a poměr nutných výdajů, kterých máme jako stát celou řadu, je otázka priorit. Máme směřovat miliardy na široké a rychlé testování do všech firem, na odměny zdravotníků, na zajištění ochranných prostředků, posílení kapacit nemocnic nebo na široké odškodňování firem? Na vše určitě ve velkorysém rozsahu nezbude. 

I podnikatel bude jinak vnímat problém, když skončí v těžkém stavu na nemocničním lůžku nebo bude tři týdny doma bojovat s nemocí a horečkami, a jinak ho bude vnímat, když bude jen sedět doma, bez činnosti. Podnikatel s nemocí bude mít určitě jiné priority a bude důležité, aby vůbec nemoc přežil, resp. se co nejdříve uzdravil. V době, kdy můžete přijít o zdraví či život prostě priority zásadním způsobem měníte. Souhlasím, aby podnikatelé se zavřenými provozovnami dostali prostředky na důstojné žití a zaplacení nutných výdajů. Rozhodně však nevidím nyní jako prioritu v současné době abnormálního nárůstu nakažených a lidí v nemocnicích řešit velkorysé odškodňování firem.