Seriál FT:
Bankovnictví čeká revoluce. Zapomeňte na obří bonusy, přichází snižování platů

Je vůbec možné si představit svět, v němž by platy bankéřů, stejně jako celé bankovnictví, prošly radikálním zeštíhlením? Kdokoli, kdo žije v zemích, jako je Japonsko nebo Švédsko, by na tuto otázku bezpochyby odpověděl kladně. V porovnání s příjmy bankéřů v těchto státech se totiž platy zahraničních bankéřů zdají být řádně nafouknuté. Ještě zajímavější, a také více vypovídající, je pohled na vývoj platů v americkém bankovnictví v širším historickém horizontu. Podívejme se kupříkladu na práci Thomase Philippona a Ariella Reshefa, dvou ekonomů působících ve Spojených státech. Při zkoumání trendů ve vývoji bankéřských platů v posledních 150 letech přišli na to, že počátkem minulého století byly příjmy v bankovnictví a v soukromém sektoru v podstatě vyrovnané (platí to samozřejmě pouze při porovnání jedinců se stejnou úrovní vzdělání). Poté ale začaly platy bankéřů prudce růst, až dosáhly v roce 1929, tedy v roce krachu na Wall Street, 1,7násobku příjmů v soukromém sektoru. Odráželo to obrovský vzestup ve finančnictví - náklady na finanční zprostředkování dosáhly v roce 1930 podle jiného výzkumu Thomase Philippona šesti procent hodnoty transakce. V roce 1870 to byla přitom pouhá dvě procenta. Tento trend se nezměnil ani několik dalších let po krachu z roku 1929. Bankéřské platy zůstaly vysoké, protože příjmy v ostatních sektorech klesaly a rovněž kvůli tomu, že řada bankéřů dokázala ekonomickou krizi využít k vlastnímu zisku. Koncem třicátých let ale nastala opět změna trendu - platy v soukromém a bankovním sektoru se opět vyrovnaly a na paritě zůstaly následující tři dekády. Američtí bankéři byli placeni stejně jako odborníci v dalších sektorech ekonomiky. Pak se ale od konce 70. let začal odvíjet nový cyklus. Náklady na finanční zprostředkování se v roce 2010 vyšplhaly na 9 procent z pouhých čtyř procent v roce 1950. Poměr platů v bankovnictví a zbytku soukromého sektoru se vyšplhal opět na 1,7násobek v roce 2006. Proč se tak stalo, je předmětem divokých sporů. Finančníci nárůst svých příjmů zdůvodňují tím, že jejich obor se stává stále důležitějším a složitějším. Argumentují, že ve světě velkých technologických změn a globalizace zkrátka potřebujete chytré a vysoce kvalifikované bankéře. Mnozí ekonomové, včetně Thomase Philippona, ale tyto názory odmítají. Podle něj se přinejmenším polovina příjmového růstu dá přičíst nárůstu bankovních poplatků všeho druhu, a nikoli inovacím.

 

 

Celý článek si přečtete na níže uvedením odkazu.