Stavební spoření v obddobné podobě funguje v mnoha zemích, říká Jiří Šedivý z AČSS ČR

BP.com: Ačkoliv se u produktu stavebního spoření mluvilo o velké nejistotě, v prvním pololetí počet nových smluv meziročně vzrostl. Je to pro Vás dobré znamení?

Každý pozitivní údaj o stavebním spoření je pro nás dobrým znamením. Je to známka obrovské důvěry ve stavební spoření, která přetrvává i přes sáhodlouhé diskuze, které samozřejmě narušují stabilní vývoj dlouhodobého finančního produktu. Zajímavé je, že rostl počet nových smluv a zpomalilo navyšování cílových částek u stávajících smluv. Svědčí to o rostoucí důvěře ve stavební spoření do budoucna.

BP.com: Očekávali jste podobný vývoj na trhu stavebního spoření, nebo jde o překvapení?

V tradičních otázkách na přelomu roku jsme předpokládali velmi mírné oživení trhu jak v zájmu o spoření, tak i v úvěrech. Podmínky k tomu jsou. Lidé jsou sice opatrní v utrácení, ale velmi často začnou spořit ještě více, když se jejich příjmová situace zhorší. Čekáme ještě postupné oživení úvěrových obchodů, i když zde s ohledem na odchod části klientů vidíme i zde relativní zlepšení.

.

Samozřejmě, že v již dlouho trvajícím období nízkých úrokových sazeb profitují instituce, které jsou závislé na refinancování z trhu, tedy nikoliv stavební spořitelny, které vykazují dlouhodobou stabilitu úrokových sazeb. Tím více nás zájem klientů o naše úvěrové produkty těší.

BP.com: Mají podle Vás stavební spořitelny šanci na přežití, pokud bude produkt stavební spoření jako takový dále omezován? Jaké jsou jejich alternativy?

Omezování stavebního spoření je třeba vidět ve dvou rovinách. Buď se děje na úrovní státní podpory či spíše obecně atraktivity, nebo systémovými změnami produktu. Omezení výhod vede k omezení zájmu. Klesá počet klientů, objem vkladů a tedy i možností půjčovat peníze na bydlení. Systém však funguje, i když pro nižší počet lidí. Proto parametrické změny stavební spořitelny ohrozit mohou, ale musely by být drastické až fatální, taková otázka není v ČR aktuální. Naopak, když změníte principy produktu, na kterých je systém založen a celou situaci postavíte tak, že tlačíte podmínky k zániku specializovaných institucí tím, že zvýhodníte univerzální poskytovatele, bylo by s podivem, kdyby specializované instituce přežily. To bohužel případ České republiky je, i když zatím jen ve formě návrhu novely zákona, kterou bude parlament teprve projednávat.

.
Považuji za neférové tvářit se, že stavební spoření projde změnami a bude fungovat dále. Ale ono nebude, protože – v případě přijetí návrhu připraveného ministrem financí - nepůjde o stavební spoření, ale pouze o státem dotované bankovní spoření. Splní sice funkci motivace ke spoření, ale ztratí ono kouzlo provázanosti na úvěry, které plyne ze specializace a omezení činností. Ba co víc, pravděpodobně dojde k růstu nároků na prostředky ze státního rozpočtu, neboť banky dokáží zakomponovat stavební spoření do téměř jakýchkoliv produktů, které však ve svém důsledku nebudou mít přímou vazbu na úvěry. Aby toho nebylo dost, dojde zcela jistě k výraznému omezení nabídky levných úvěrů na rekonstrukce a modernizace, které jsou pro stávající stavební spořitelny tak typické. A ty alternativy?

Alternativy jsou v různých segmentech trhu. Spořit můžete ledaskde. V penzijní společnosti, pojišťovně, bance nebo také ve slamníku. Půjčit si můžete také v bance. Ale již ne za takových podmínek, jaké nabízejí stavební spořitelny, s výjimkou účelových úvěrů zajištěných nemovitostí, tedy hypoték. Tam jsou podmínky srovnatelné. Kdo si chce půjčit na bydlení a má nemovitost do zástavy, najde na trhu produkt, který je příznivě úročen. Ale když takovou nemovitost nemáte, už alternativy není. Srovnejte výši, úročení či dobu splácení běžných spotřebitelských úvěrů a půjček od stavebních spořitelen. Proto jsou rekonstrukce a vůbec účelové úvěry na bydlení nejčastěji financovány stavebními spořitelnami.

V bankovním systému nízkoúročené úvěry bez zástav nemovitostí nevídáme. A nenašli bychom to ani při poskytování pseudostavebního spoření bankami. Protože jedním z hlavních znaků je omezení činností, které smí stavební spořitelna s penězi klientů dělat. Pro banky takové omezení není navrženo. Pak by mohly s penězi uloženými na pseudostavebním spoření dělat cokoliv, například poskytovat výhodně úročené neúčelové spotřebitelské úvěry. Vyplatí se bance poskytovat překlenovací úvěry s 5 % úročením nebo raději bude nabízet spotřebitelské úvěry za 10, 12 procent?

BP.com: V některých debatách je slyšet následující argument: "Stavební spoření již svůj úkol splnilo, protože naučilo Čechy základnímu pilíři finanční gramotnosti - pravidelně spořit. Nyní se jedná o přežitek." Co si o tomto názoru myslíte?

Komplexní analýza této teze je podle mého názoru na celodenní seminář o stavebním spoření. Já položím jen pár otázek k zamyšlení. Máme dostatečně rozšířený alternativní a dostupný produkt pro modernizaci bytového fondu, který je u nás podfinancován minimálně o 500 miliard Kč? Máme propracovaný systém půjček na vzdělání, když tuto funkci stavební spoření v zahraničí plní? Nemohli bychom podobně jako Němci používat stavební spoření jako plnohodnotnou a svobodně volitelnou alternativu k penzijnímu spoření? Měla by si současná česká ekonomika dovolit další snížení hospodářského výkonu, který stavební spoření generuje? Má státní rozpočet na to, aby ušetřil dalších 5 nebo 6 miliard na výdajích a přišel o minimálně 15 – 30 miliard každým rokem?

Tím nechci tvrdit, že stavební spoření všechno spasí. Ale většina sociálních problémů nachází úspěšná řešení tehdy, když se opírají o více pilířů s co možná nejstabilnějším základem a poctivým a transparentním způsobem financování. Toto stavební spoření nabízí, a to v osvědčené, nikoliv experimentální podobě.

BP.com: Funguje stavební spoření v podobné formě jako u nás v některých zahraničích zemích? A jaký je tam vývoj?

Ve velmi podobné formě funguje v Německu, Rakousku, Chorvatsku, Rumunsku a samozřejmě i na Slovensku. Překvapivě zní informace, že stavební spoření je také v částech Číny, zájem projevilo i Rusko a finanční krize a její dopady přinutila k vážnému zájmu také Spojené státy. V prvních dvou zemích se v posledním desetiletí rozšířily možnosti využití směrem k penzijní reformě (Německo) nebo k použití na vzdělání a péči ve stáří (Rakousko). Tradičně osvědčený systém dlouhodobé kumulace malých částek, které jsou půjčovány také jiným účastníkům, sice vzniknul v sektoru bydlení, ale může fungovat prakticky kdekoliv. Právem se jmenuje stavební spoření, ale financuje třeba právě vzdělání. V zahraničí už výhody této modifikace znají. My na úroveň Rakouska či Německa budeme muset teprve dospět. Zatímco u nás smluv o stavebním spoření v posledních letech ubývá, všude jinde je tomu naopak!