Velká bankovní žranice (Ekonom)

Paní Květa Zapletalová z pražské Pankráce téměř každý měsíc vyhazuje do koše obálku s logem některé z českých bank s nabídkou kreditní karty. A ještě častěji odmítá telefonáty s podobnou nabídkou. Nedostává kreditky jen od bank, u nichž má účet. Často jí přijdou i z popudu pojišťovny, kde má povinné ručení, nebo třeba přes mobilního operátora. Ačkoliv letos v pololetí vůbec poprvé mírně poklesl počet těchto karet v oběhu, banky chtějí tento produkt rozvíjet ve vyšší míře než dosud. Není se čemu divit. V těžkých časech celosvětové recese výrazně zabrzdily úvěrování podnikům, ale na něčem vydělávat musejí. Pokles počtu kreditek má jednoduché vysvětlení. Česká spořitelna (ČS) zredukovala do pololetí jejich objem o bezmála sto tisíc kusů, z původních 600 tisíc na půl milionu. "Není to tím, že o kreditní karty by byl menší zájem. Některé z nich ale nebyly klienty využívány, a proto jim nabízíme pro ně vhodnější produkt," vysvětluje Kristýna Havligerová, mluvčí spořitelny. "V oblastí kreditních karet je jednoznačně prostor pro růst. I proto jsme začali vydávat nový typ karty, takzvanou kartu na nákupy, kterou si každý klient může nastavit podle svého gusta," dodává Havligerová. V pololetní zprávě spořitelna uvádí, že objem úvěrů z kreditek meziročně narostl o neuvěřitelných 27 procent na bezmála čtyři miliardy korun.

Banky: nejjistější byznys

Bankovnictví patří k byznysům, kde lze obchodovat s budoucností bez rizika. V době, kdy se téměř každému podniku řítí zakázky na dno a maloobchodníci pláčou nad tržbami, mohou finanční domy stále profitovat. Ze své pružnosti. "Banky i v době krize dokážou generovat zisk z byznysu, který momentálně jede," potvrzuje Marek Hatlapatka, analytik společnosti Cyrrus. Mohou se vyhnout rizikovým transakcím, jako je třeba úvěrování firem, jejichž bonita prudce klesá, a soustředit se na bezpečnější byznys - nákup státních dluhopisů a jistotu malých půjček.

Kreditky - modla budoucnosti?

Banky více než dříve sázejí na méně rizikový retail. Splacení kontokorentu ve výši 20 tisíc vyrazí z klienta téměř vždy, dvacet milionů z firmy už hůř. Proto se nabídky na kontokorent tak hrnou, proto telefonáty, jak je ta či ona kreditní karta tou nejvýhodnější na trhu. Najednou jako by bylo zapomenuto, že nesplácení úvěrů - hypoték - bylo prvotním důvodem současné ekonomické krize. Navíc Spojené státy nyní stojí na prahu třetí krize, a to právě kreditní (viz Kreditky - prokletí Američanů). "Letos jsme prodali dvakrát více nových kreditních karet než loni. A s tím souvisí i rychle rostoucí objem transakcí. Spustili jsme věrnostní program ke kartám Visa Exclusive, ten chceme rozvíjet především," potvrzuje trend Tomáš Kofroň, mluvčí Raiffeisenbank. Finanční ústav se přitom v souladu se svou strategií zaměřuje na domácnosti s vyššími příjmy. Počty vydaných kreditních karet rostly i dalším oporám tuzemského finančního trhu. ČSOB hlásí v pololetí skok o čtrnáct procent, Komerční banka o jedenáct. Právě tento produkt, vnucený správným zákazníkům, totiž dokáže nést zajímavé výnosy. Nejen z úroků, když klient propásne bezúročné období a nesplatí včas půjčku. Vydělávat se dá také na nejrůznějších poplatcích, doplňkových službách - například na připojeném životním pojištění. Další peníze jdou bankám od obchodníků, u nichž lidé za zboží zaplatili svými kreditkami. Každá třetí v Česku vydaná platební karta je kartou kreditní, upozorňuje společnost MasterCard s odkazem na údaje vydavatelů karet. Jejich počet v posledních dvou letech narostl o polovinu na celkových téměř 1,3 milionu. Hlavním hitem jsou dnes takzvané co-brandové karty, tedy karty napojené na různé věrnostní programy jiných firem - leteckých společností, cestovních kanceláří, mobilních operátorů, čerpacích stanic, prodejců nábytku, ale třeba i výrobců kosmetiky. "Naše co-brandová karta T-Mobile je velmi úspěšná," říká Monika Klucová, mluvčí Komerční banky. Ještě ke všemu mají tuzemské banky proti vyspělejším zemím obrovský prostor pro další rozšiřování karet. "Počty transakcí z kreditních karet tvoří v České republice sedm procent z celkového objemu transakcí realizovaných všemi kartami. Na vyspělejších trzích se tento poměr pohybuje kolem 40 procent," říká Pavel Javorský, ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko. Jak dodává, také na Slovensku, v Maďarsku, Francii a Polsku činí podíl kreditních karet na všech kartách pět až patnáct procent. V Německu je okolo 25 procent a vedou země jako Velká Británie či USA s podílem 40 až 60 procent. "Naší snahou je oslovit co možná nejširší segmenty potenciálních držitelů kreditních karet. Pro tuto obchodní strategii vidíme na trhu stále ještě prostor. Stačí porovnat náš trh například se západní Evropou, kde je penetrace trhu podstatně větší," zdůrazňuje Tomáš Pavlík, mluvčí UniCredit Bank.

Ať žijí poplatky!

O neuvěřitelné pružnosti bank svědčí, že téměř všechny více méně udržely loňskou úroveň ziskovosti. V porovnání s průmyslovou výrobou, která měsíčně ztrácela dvacet procent loňských hodnot, je to velkolepý výsledek. Však také z průmyslu odešlo třináct procent zaměstnanců, zatímco finanční odvětví víceméně zachovává stejnou úroveň zaměstnanosti jako loni. Z těch největších společností jen ČSOB propustila něco přes čtyři sta lidí. Banky působící na českém trhu totiž nebyly díky přísným regulačním opatřením České národní banky zasaženy toxickými aktivy, jež položila největší světové finanční obry. Neobchodovaly s nimi. I pololetními výsledky prokázaly, že se jim daří v krizi poměrně dobře podnikat. Ze čtyřky největších bank si nejlépe vedla ČSOB, která vykázala sedmiprocentní meziroční nárůst zisku, a to na 5,9 miliardy korun. O desetinu klesl zisk Komerční bance, která vydělala 5,8 miliardy korun. Bankou s nejvyšším ziskem je Česká spořitelna, která vydělala 6,3 miliardy čistého. Pouze UniCreditu se zisk meziročně propadl o polovinu (viz Banky v roce recese). Na čem banky nejvíce vydělávají? "Částečně má jejich pololetní zisky na svědomí pozitivní vývoj na finančních trzích. Takže hodně vydělaly na obchodování s finančními instrumenty. To byla ovšem jedinečná situace, která se nemusí opakovat," vysvětluje Hatlapatka. Tuzemské banky se také pevně opírají o stabilní hůl, kterou jim jejich zahraniční kolegyně mohou jen závidět - příjmy z poplatků. Ty se obvykle v domácím prostředí pohybují okolo pětiny až třetiny z jejich celkových provozních výnosů. Banky v západní Evropě však o tuto jistotu přišly již v osmdesátých letech minulého století, kdy v boji o klienta musely nejrůznější poplatky radikálně snižovat. Podívejme se například na téměř sedmnáctimiliardové provozní výnosy Komerční banky za letošní první pololetí. Zhruba ze dvou třetin jsou tvořeny úrokovými výnosy, ze čtvrtiny poplatky a třetí největší položkou je zisk z finančních operací. U ČSOB tvoří úrokové výnosy 11,5 miliardy z celkem šestnáctimiliardových provozních výnosů, přes tři miliardy vynesly poplatky a provize. Ostatní banky jsou na tom podobně. "Zásluhu na zvyšování provozního výsledku má především nárůst čistých úrokových výnosů, růst čistého zisku z obchodních operací a pokles nakupovaných výkonů," říká Kristýna Havligerová z České spořitelny.

Firmy úpějí, úvěry nejsou

Oč jsou zisky bank vyšší, o to více se na ně snáší rozhořčení podniků, které nejsou schopny financovat ani to málo zakázek, které ještě dostávají. Exkluzivní průzkum Hospodářské komory pro týdeník Ekonom před časem potvrdil, že více než dvě třetiny domácích podniků pociťují zhoršení přístupu k bankovním úvěrům. Uvedly, že finanční domy zpřísňují celkové podmínky půjček, více prověřují bonitu žadatelů, detailněji analyzují hospodaření firem a jejich výhledy. "Mnohé podniky sice nakonec úvěr získají, ale za cenu vyšších úroků, nebo nedostanou požadovanou sumu. Jakékoliv zdržení či zhoršení podmínek přístupu k financím samozřejmě na činnost podniků dopadá negativně," komentoval výsledky průzkumu Petr Kužel, prezident Hospodářské komory. "Menší a střední firmy budou mít se získáváním úvěrových zdrojů problémy, závislost ekonomiky na úvěrech bude celkově klesat," potvrzuje i hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Například ČSOB v pololetí vykázala devítiprocentní nárůst úvěrů proti loňsku, což je výrazně pomalejší dynamika než v předchozích letech. "V oblasti úvěrů jsme nadále aktivní, ovšem pochopitelně jsme obezřetnější," vysvětluje postoj bank Ivo Měšťánek, mluvčí ČSOB. Byznys podniků se bude muset mnohem více postavit na nohy vlastního kapitálu - což je pro ekonomiku jistě prospěšné, pokud ovšem disponuje zdravými firmami s volným kapitálem - nebo se přeorientovat na fondy typu private equity a další. Klesající chuť bank úvěrovat lze vysledovat i ve statistikách České národní banky. Z jejího pravidelného přehledu vyplývá, že zadlužení firem v České republice klesá o miliardy. Nejvíc půjčovaly banky podnikům loni v listopadu - 1,024 bilionu korun. Pro srovnání, letos v červenci to bylo už jen 963 miliard korun.

Levné vklady, drahé úvěry

Česká centrální banka v zájmu povzbuzení ekonomiky nastavila svoji základní repo sazbu, od níž se odvíjí úročení, historicky nejníže - na 1,25 procenta. Jak je tedy možné, že banky půjčují za úroky násobně vyšší? Podle posledních statistik činila úroková míra na úvěrech pro domácnosti v červenci 7,03 procenta, pro firmy pak 4,48 procenta. Jsou úrokové výnosy bank nestoudné? "Nikoliv. Ty hlavní důvody jsou dva," vysvětluje Měšťánek. "Jednak repo sazba ČNB je krátkodobá, čtrnáctidenní, kdežto úvěry mají splatnost výrazně delší - několik let - a peníze na delší dobu jsou dražší. Za druhé část úroku vždy tvoří riziková marže, a je-li ekonomika v recesi, riziko nesplácení úvěru roste a banka musí nastavit vyšší rizikovou marži," říká Měšťánek. Monika Klucová z Komerční banky doplňuje, že prudké zhoršení ekonomického prostředí vedlo k podstatnému zvýšení nákladů na riziko. "Náklady rizika meziročně vzrostly o 210 procent na 2,8 miliardy korun," dodává. Repo sazba ČNB má prý vliv především na vkladové produkty odvozené od těchto krátkodobých sazeb. "Na produkty s fixní sazbou, jako jsou úvěry a hypotéky, však změny sazeb ČNB vliv nemají. V současné chvíli není důvod pro jejich snížení," říká Havligerová. V každém případě široce rozevřené nůžky mezi výší sazeb u vkladů a výší úroků z úvěrů (respektive čistá úroková marže) vynesly bankám meziročně nárůst čistých úrokových výnosů. "Loni byl ještě vysoký objem úvěrů, takže ve srovnání s loňskem tato položka roste. Když však srovnáváte její vývoj mezi čtvrtletími, je vidět, že růst se zastavil, protože objem úvěrů stagnuje," upozorňuje analytik Hatlapatka. Rétorika bank je působivá. Problém je však v tom, že stejně jako úvěry jsou i některé vklady dlouhodobé. A úroky na nich přesto mizivé. Jak vyplývá ze statistik, úroky na vkladech domácností činily v červenci 1,35 procenta, na vkladech firem 0,85 procenta. Obezřetnost však nelze bankám až tak moc vyčítat. "Jejich prvním úkolem je chránit vklady. A až pak úvěrovat podniky," zdůrazňuje profesor Michal Mejstřík z Institutu ekonomických studií. "Banky proto vytvářejí polštář na špatnou dobu. Kdyby krize trvala déle, budou se jim zhoršovat portfolia," dodává. České banky navíc těžko mohou očekávat, že by je v horších časech podržely jejich matky. Většině z nich, jako třeba KBC či Erste, musely výraznými finančními injekcemi pomáhat vlády zemí, kde jsou registrovány.

Dluhopisy, zlatý důl

Tuzemským bankám podíl rizikových úvěrů roste (Ekonom č. 16/2009), i když z velmi nízké základny. Proto musejí pečlivě zvažovat, komu půjčí. "Základním fenoménem českých bank je, že mají méně úvěrů než vkladů. To je pozitivní, ale rozdíl musejí někam uložit. Jindy než v krizi by to mohly být cenné papíry s různým rizikem, ale státní dluhopisy jsou jistější a nesou slušný výnos," říká analytik Hatlapatka. Recese a z toho vyplývající obrovské schodky státních rozpočtů totiž nejsou jen všudypřítomným strašákem, ale i výhodným byznysem se slušným výnosem a perspektivou jeho dalšího růstu. Množství státních dluhopisů, které bude na krytí dluhů vydávat většina států, bude pro banky chutnou potravou. "Význam dluhopisového trhu poroste," potvrzuje například analytik Raiffeisenbank Michal Brožka. Rozpočtový deficit bohatých států ze skupiny G20 letos podle MMF dosáhne 10,2 procenta jejich hrubého domácího produktu. Největší schodek se očekává ve Spojených státech, kde by měl činit 13,5 procenta HDP. Pro G20 to znamená potřebu pokrýt dluh ve výši zhruba 4,8 bilionu amerických dolarů a pro americký rozpočet dluh zhruba 1,9 bilionu dolarů. Čtete dobře. Celkem zhruba 39krát český hrubý domácí produkt. Schodky státních financí se z valné většiny pokryjí emisemi státních dluhopisů. To bude příležitostí k nákupu. Jen je třeba mít se na pozoru a nenakupovat bezhlavě. I stát může zbankrotovat a nákup na jistotu se rychle změní v odepsané peníze. "U státních obligací také hrozí kurzové riziko, na tom se dá taky hodně prodělat. Třeba dolar bude asi klesat, teď zase hodně spadl kurz libry," varuje Mejstřík.

Záchrana připravena

Bankám tedy přibývají a budou přibývat státní bondy. Proto je nebude nic nutit financovat rizikovější úvěrové obchody. Asi není náhoda, že jen za letošní první čtvrtletí nakoupily banky za dalších 30 miliard státní dluhopisy. K jistým investicím do státních obligací připojme úvěrování velkých vyzkoušených klientů a rovněž osvědčené půjčování malých finančních sumiček lidem, a máme pro příštích pár let portfolio většiny bank. Do doby, než se ekonomika vzpamatuje, firmy naberou dech a nové zakázky, nelze při určování úroků úvěrů čekat benevolenci bank. Budou je držet vysoko a vyžadovat silnější zajištění. Stejně jako budou redukovat úvěrový rámec podle toho, jak se firmám ztenčil byznys. Lepším lákadlem pro ně bude vidina jistých zisků ze státních dluhopisů.

Jsem bankéř, kdo je víc

Dobré letošní výsledky domácích bank svědčí o tom, že v minulosti zase tak špatně neinvestovaly. A kdyby se karta obrátila? Žádný strach! I česká vláda je z obavy před kolapsem a útoky rozzlobených vkladatelů po vzoru amerických a západoevropských států připravena zachránit banky před pádem státními injekcemi. Příslušnou protikrizovou novelu zákona o bankách, jež zjednodušuje proces vyvlastnění a umožňuje pružněji reagovat na problémy bank, prezident Václav Klaus podepsal v půli srpna. Akcionáři by sice přišli o část svých podílů, ale manažeři bank se o své peníze bát nemusejí. A tak stále stejně jako v minulém tisíciletí platí stará pravda. Bankéř - to je, bylo a bude solidní zaměstnání. Oč jsou zisky bank vyšší, o to více se na ně snáší rozhořčení podniků, které nejsou schopny financovat ani to málo zakázek, které dostávají.