Čím se řídí hypotéky - Zákon o spotřebitelském úvěru vs občanský zákoník

Na jedné straně je zde jeden z nejrozsáhlejších zákonů, které upravují v podstatě všechny důležité občansko-právní vztahy, tedy zákon č. 89/2012 Sb. a na druhé straně je zde Zákona o spotřebitelském úvěru. 

Občanský zákoník upravuje spotřebitelské právo obecně

Občanský zákoník, tedy již v nové verzi, která v České republice platí od roku 2014, je nejvýznamnější a nejrozsáhlejší zákon upravující i práva spotřebitelů a povinnosti poskytovatelů zboží a služeb spotřebitelům. Přesto že se jedná o zákon důležitý, je to zákon do určité míry také obecný. Pokud jiná právní úprava, nebo smlouva či všeobecné obchodní podmínky obsahují úpravu jinou, postupuje se podle těchto podrobnějších či odlišných ustanovení. Ale ani to není vše. Je třeba rozlišit, zda občanský zákoník odlišnou úpravu umožňuje, nebo jsou jeho ustanovení koncipována závazně. 

Zejména část občanského zákoníku týkajícího se práv spotřebitelů patří k nejzávaznějším částem občanského zákoníku. V praxi to znamená, že si smluvní strany, tedy podnikatel a spotřebitel nemohou sjednat podmínky pro spotřebitele horší, než takové, které jsou uvedeny či obsaženy v občanském zákoníku. Tedy smluvní strany si mohou upravit vzájemnou dohodou otázky, které občanský zákoníku vůbec neupravuje, nebo si mohou sjednat pro spotřebitele příznivější podmínky, ale nemohou naopak sjednat podmínky, které by pozici spotřebitele, tedy zákazníka či klienta banky zhoršovaly.

A co by se stalo, kdyby si přeci jen smluvní strany sjednaly podmínky pro spotřebitele horší? Nestalo by se vůbec nic a taková dohoda by byla od počátku absolutně neplatná.

Zákon o spotřebitelském úvěru je speciálem OZ

Zákon o spotřebitelském úvěru je přesně ten speciální zákon, který upřesňuje či dolaďuje ustanovení občanského zákoníku. Občanský zákoník se zabývá obecně vztahy podnikatelů či poskytovatelů zboží a služeb a jejich zákazníků jako spotřebitelů, to už jsme si řekli. Zákon o spotřebitelském úvěru ale tato obecná ustanovení rozvádí a konkretizuje s ohledem na finanční služby. 

Nenechte se přitom uvést v omyl poměrně zavádějícím názvem "zákon o spotřebitelském úvěru". Nejedná se o zákon, který by upravoval podmínky tzv. spotřebitelského úvěru, kterým banky nazývají neúčelový úvěr na spotřební věci - nábytek, elektroniku, dovolenou či cokoliv jiného. Zákon o spotřebitelském úvěru se významně vztahuje i na hypoteční úvěry. A těmi se dokonce i speciálně zabývá. 

Pokud tedy chcete prostudovat úpravu týkající se hypoték, pak s největší pravděpodobností otevře klient právě zákon o spotřebitelském úvěru, jeho název vychází z toho, že je to úvěr pro spotřebitele, nikoliv pro podnikatele. Právě vztahy bank a podnikatelů už pod zákon o spotřebitelském úvěru nespadají. Občanský zákoník pak působí jako podpůrný, obecný zákon.

Kromě toho bychom neměli ještě před podpisem smlouvy o úvěru prostudovat ustanovení navrhované smlouvy a zejména také znění obchodních podmínek banky.