Velikonoční pondělí. Radovat se je dovoleno

Ačkoliv pro křesťany je vrcholem Velikonoc Velikonoční neděle, tedy den kdy vstal Kristus z mrtvých, v našich podmínkách a realitě je vrcholem svátků až Velikonoční pondělí. Je to svátek jak pro dospělé, tak pro děti.

Jeho hlavním znakem je štědrost a hojnost. Minulá staletí byla provázena dětskými koledami, které byly nepřehlédnutelnou součástí těchto svátků. Tato tradice však už bohužel upadá. Zejména ve větších městech dávají mnozí anonymní lidé v bytech dětem najevo, že je děti spíše obtěžují, než aby je obdarovali. Cosi to svědčí o společenském vývoji, který není v tomto ohledu až moc pozitivní.

Nicméně na vesnicích si ještě koledu dostatečně užijeme. Děti koledují, našupají hospodyním aby byly zdravé a dlouho žili a za to dostanou bohatou nadílku. Povinností dětí je přitom říci i nějakou básničku či písničku nebo povídačku. I takovým způsobem lze jinak vyjádřit pravidla trhu. Něco za něco. I když samozřejmě v souvislosti s Velikonocemi má i tento zvyk výrazně hlubší podtext, než je tomu v tradiční chápání trhu.

Těch několik velikonočních dnů, jako by mapovalo život člověka. V rámci atmosféry jednotlivých svátečních dnů se střídají časy hojnosti, s časem půstu a nedostatku, doba radosti s dobou smutku, doba temna s dobou světla. To vše ukazuje, že život ani svět nejsou jednotvárný a jednobarevný, ale každý část života zde má své místo, stejně jako každý člověk, každá doba i každý zvyk a tradice.

Přejeme všem za naší redakci krásné Velikonoce a bohatou nadílku.